Štítek: Rusko

Oblbuj mě mamko, dokud jsem já Janko. Až já budu Jano, nezblbneš mě mámo.


Znáte Mateřídoušku, ten časopis pro děti? Určitě znáte, vycházela už když jste byli děti. Tak teď v té Mateřídoušce vychází takový ten detektivní komiks, kdy mají děti přijít na to, jak byl pachatel odhalen, (něco na způsob detektiva Štiky z Ohníčku), Suri-Kata detektivové s.r.o. se to jmenuje, nebo tak nějak. A schválně, jestli uhodnete, jaké národnosti byl v posledním díle padouch a jak byl odhalen?

Pokračovat ve čtení „Oblbuj mě mamko, dokud jsem já Janko. Až já budu Jano, nezblbneš mě mámo.“ →

Privatizace církevních památek znamená kulturní katastrofu


Alexander Jevgenjevič Musin, archeolog z petrohradského Ústavu dějin hmotné kultury Ruské akademie věd, popisuje a hodnotí privatizaci církevních památek v Rusku; ruská situace se sice od té české liší, v mnohém se jí ale podobná a některé momenty jsou platné univerzálně a měly by být varováním pro každého, tedy i pro nás.

Pokračovat ve čtení „Privatizace církevních památek znamená kulturní katastrofu“ →

Je-li málo oleje, tak se olej doleje


Příměří na Ukrajině je zdá se celkem dodržováno, ale jako dobrá zpráva to jenom vypadá, protože podle všeho spíš než o začátek konce války jde jen o konec začátku. Kyjev využívá příměří k přeskupování a posilování svých sil a silná slova z něj na všechny strana vyloženě cákají, bez ohledu na to, že je cugrunt a nemá ani na to, aby v zimě nezmrzl, natož aby si hrál na vojáčky. S NATO za zády se totiž vůbec nemusí žinýrovat, peníze budou, zbraně budou, i ta morální podpora bude. Na to je válka na Ukrajině příliš cenná, než aby se jí NATO vzdalo jenom proto, že Kyjevu došly zdroje. A tak se chystá další kolo „osvobozování“ Donbasu. Na vychodě Ukrajiny již přistávají letadla NATO s nákladem sice tajným, ale snadno představitelným. Na Ukrajině totiž vůbec nejde o Ukrajinu, ale o Rusko, které má být tak či onak zataženo do války, kterou si zatím nechce nechat vnutit, ale ve které ho chce NATO nechat ideálně vykrvácet, nebo přinejhorším alespoň historicky znemožnit. Za cenu, kterou v krvi, životech a bídě zaplatí Ukrajinci, nejlépe ti ruští z východu, ale klidně i ti protiruští ze západu, a třeba i celá Evropa. Proto ta podpora Kyjevu, bez ohledu na to, že ve svých metodách si s Damaškem nebo Tripolisem nezadá a v pohnutkách je snad ještě horší. A padající kurz rublu? To je tak dokonale načasovaná „šťastná náhoda“, že se snad ani nechce věřit, že by mu nikdo nepomáhal, nebo alespoň nemydlil schody. Inu, jak se sice neříká, ale mělo by: chceš-li válku, připravuj válku.

Víc, než trh


To nejde, trh to tak nechce. Kolikrát už jsme slyšeli takové zdůvodnění, když byla o řeč hledání receptů na problémy nerovnosti, nezaměstnanosti, diskriminace, bezdomovectví, životního prostředí, chudoby či zdravotní péče? S trhem nikdo nehne, trh nikdo nepřetlačí, a vlády a parlamenty už vůbec ne, trh si stejně nakonec prosadí svou, to standardní argumentace proti snahám o regulaci trhu. A pak si najednou pár politiků vymyslí protiruské sankce a najednou to jde. Najednou je úplně jedno, že trh by s Ruskem obchodovat chtěl, politici řekli a ne a s obchodem je utrum. Jak to, že najednou to jde? Najednou je politika, která jinak stojí před trhem v úslužném předklonu, víc než trh? Že ono by to bylo bývalo šlo i před tím, jenom se nechtělo a hledaly se výmluvy? Teď naopak na důvodech pro a proti vůbec nezáleží a prostě se to udělá. Jak se ukazuje, je trh víc, než člověk, ale imperialismus je víc, než trh.

Doporučená četba


Dnes bych vám rád doporučil dva články, které si zaslouží více pozornosti, než  je letmá zmínka Twitteru. Prvním je článek Jak se přednáší o Ukrajině… o tom, jak Petra Procházková se svojí Pravdou narazila na opravdovou pravdu a jak ji rozhodní, když s ní někdo nesouhlasí a ještě drze argumentuje. Druhý článek s názvem Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění? je o tom, jak české mediální agentury veřejné mínění aktivně vytvářejí (momentálně pracují na vyrobě pod podpory pro zrušení přímé volby prezidenta, aby bylo možno eliminovat Zemana, který je nepohodlný jak Bruselu, tak Washingtonu).

Není nic staršího než včerejší nepřítel


Vzpomínáte ještě, jak byl Írán země Zla a Íránci zlí a zákeřní barbaři, kteří jedli malé děti za syrova a ani si je nesolili a nás nenáviděli, protože jsme byli civilizačně nad nimi a chtěli po nás střílet rakety, aby to svoje zlou zloucí přinesli i k nám? Určitě vzpomínáte, vždyť to není tak dlouho. Takže vzpomínáte si? Tak na to rychle zapomeňte, protože země Zla je opět staré dobré Rusko a zlí a zákeřní barbaři, kteří jedí malé děti za syrova a ani si je nesolí a nás nenávidí, protože jsme civilizačně nad nimi a chtějí nás okupovat, jsou opět staří dobří Rusové, takže Íránce za nepřítele už tak nutně nepotřebujeme a Íránci teď budou na naší straně, protože nám budou dodávat plyn, abychom ho nemuseli kupovat od těch ošklivých Rusů, kterým ho Pánbůh v nějaké slabší chvilce nespravedlivě nadělil. Už nebudeme pacifikovat Írán sankcemi, teď s ním budeme čile obchodovat. A včerejší nepřátelství na život a na smrt? Kdyby zapomenuto, ono jako kdyby vůbec neexistovalo.