Ludvík Hovorka je snad jediný mě známý politik, který dlouhodobě a systematicky vystupuje proti rozkradení českého zdravotnictví a likvidaci systému zdravotní péče v ČR. Ludvík Hovorka dnes zveřejnil text s příznačným názvem Konec soukromých lékařů v Čechách – úsvit bílých otroků, který by se dal stručně třemi slovy shrnout jako Julínek strikes back , ale stejně bude lepší si přečíst víc:
Pokračovat ve čtení „Reforma zdravotnictví: Už je čas na paniku? Ano, je!“
Nepokoje na Šluknovsku hýbou společností. Vyjadřuje se k nim kde kdo, nabízena jsou různá vysvětlení vzniku problémů, méně již reálná řešení. Takhle bych klidně mohl začít i já, ale toto je citace úvodu textu Yamato-sana Časový faktor nepřizpůsobivých, ve kterém jedno takové podle něj reálné řešení nabízí. Řešení, ze kterého jsem zcela konsternován, protože nenavrhuje nic menšího, než prolomení ochrany individuálních lidských a občanských práv nepřizpůsobivých , nebo jak je on sám nazývá neproduktivních . Kdyby šlo jen o exces, úlet ze vzteku, prosím, ale mám důvody k obávám, že se jedná o myšlenky, které majoritě slušných občanů nejsou zdaleka cizí a mohly by vynést na vrchol nějakého toho Vůdce dříve, než si lidé vůbec uvědomí, čemu že mu že to vlastně fandí.
Pokračovat ve čtení „Polemika s jedním jednoduchým konečným řešením“
Tak nám schválili škrty, a aby to nějak vykompenzovali, tak zvýšili DPH. Kdo? No přece poslanci, kterých se to ani v nejmenším netýká, protože při svých příjmech na sociální dávky nedosáhnou, zvýšení DPH nepocítí a nemocenskou nepotřebují, protože jim jde pořád plný plat.
Doufáte, že když budete v nouzi, tak vám Policie ČR pomůže a ochrání vás? Tak doufejte. Doufejte, ale nespoléhejte. Vláda totiž dělá vše pro to – a je celkem jedno, jde-li o zločinný záměr, nebo jen obyčejnou neschopnost – aby na nějaké pomáhání neměli policisté ani chuť, ani prostředky. Takto ztrátu motivace, deziluzi a tristní podmínky pro výkon služby popisuje jeden mladý policista (originál neumím zalinkovat:
Burzovní spekulanti nikdy nepatřili k mým oblíbeným dětským hrdinům, takže mi jméno mistra světa v obchodování s cennými papíry Larryho Williamse nic neříká, nicméně rozhovor s ním považuji za celkem poučný. Je to taková pěkná sonda do myšlení liberálního extremisty – libertariána.
Kdybyste si nebyli jistí, zda jste či nejste v České republice, poznáte to podle toho, že si budete připadat jako u blbečků na dvorečku. Tak třeba ta záležitost se solárními elektrárnami. Vláda kdysi vyhlásila štědrý dotační program na podporu obnovitelných zdrojů, kam solární elektrárny patří, a nějak přitom pozapomněla, že žijeme v kapitalismu a že žádná dobrá myšlenka není před agresivním byznysem s jeho tendencí vydrancovat, co se dá, v bezpečí. Jako houby po dešti proto začaly vznikat firmy, jejichž byznys plán byl postavený prodeji za dotované ceny (dlužno uznat, že k dokonalosti to nepřivedli kupodivu Češi, ale Španělé, kteří dokázali vyrábět dotovanou solární elektřinu i v noci).
O teroristickém útoku v Norsku jsem naposledy slyšel v rádiu v pátek odpoledne, kdy se vědělo jen tolik, že došlo k explozi ve vládní čtvrti, a pak až po návratu z víkendu v neděli večer, když už bylo po všem, a prostá reprodukce vývoje situace už nemohla médiím, která nutně potřebovala tak atraktivní téma maximálně vytěžit, stačit. V takový okamžik přichází na řadu příběh a právě tehdy se ukázalo, jak jsou média bezradná, když je narušen stereotyp. Útočník A. B. Breivik totiž není ani muslim, ani ultralevičák, ale pravicový extremista. A s tím si média nějak nevědí rady.
Snad pod dojmem epochálních úspěchů kdysi populární aktivity Dohnat a předehnat pojal premiér Nečas smělý plán dostat ČR mezi 20 nejlepších zemí. Bohužel není zcela jasné, mezi kterých 20 zemí se máme dostat, jestli to mají být země OECD, nebo země rozvojové a kolonie, mezi něž mílovými reformními kroky míříme, a protože k nim budeme sestupovat shora, máme dobrou šanci, že mezi nimi budeme alespoň na čas premiantem.
Kamkoliv v poslední době přijdu, tam mě dnes a denně reformisté (tj. vyznavači kultu reforem) přesvědčují o tom, že vládní reformy jsou dobré a nutné a že jsou správné přesně v té podobě, v jaké je vláda protlačuje. Ale abych nebyl nespravedlivý, najde se i dost těch, kteří si myslí, že reformní úsilí vlády je špatné, že vláda je příliš měkká a reformy by měly být radikálnější a drastičtější.
Už jsem ani nedoufal, ale nakonec se kluci koaliční domluvili a vláda byla zachráněna. Ta nejistota, jestli budou reformy pokračovat, byla strašná, ale ta úleva, když je teď jasné, že triumfu sociální spravedlnosti nic nestojí v cestě, byla sladká&
Pokračovat ve čtení „A jede se dál, močálem černým, kol bílých skal“
Tribun 