Rubrika: Studovna

Bengálským hladomorům a milionům mrtvých se Churchill jen cynicky smál


Britové nechali opakovaně vyhladovět populaci Bengálska, což byla část jimi spravované Indie (…) měli jediný cíl, vybírat daně, těžit suroviny a sklízet úrodu. Zkrátka vytěžit zemi, která už tak měla velmi málo.

Při prvním hladomoru v roce 1770 zemřelo 10 milionů lidí. To byla třetina populace Bengálska. Je to více, než kolik Židů zabil Hitler za celou druhou světovou válku. O holokaustu se učí děti na základních školách, o bengálských hladomorech se nepíše nikde.

Britští vládci věděli dlouho dopředu, že hladomor se blíží, příznaky byly jasné, protože lidé umírali hlady. Jejich reakcí bylo zvýšení daně z půdy na 60 procent. Zatímco Bengálci hynuli po milionech jako mouchy, Britové závratně bohatli. Donutili zbylé farmáře přestat pěstovat plodiny, které je mohly uživit, a místo toho začali s produkcí indiga, máku a dalších plodin určených na export.

(zdroj)

Největšími lupiči jsou v USA zaměstnavatelé


Největšími okrádači spolurodáků nejsou ve Spojených státech mafiáni, podvodníci, lupiči, nýbrž zaměstnavatelé. Řada z nich se dopouští činu známého jako mzdové zlodějství. Nepleťme si to s nízkými platy. Tady jde o peníze, na které mají lidé nárok, ale nedostanou zaplaceno za práci, kterou provedli. Má to různé formy: od nevyplacení různých povinných příplatků či minimální mzdy přes neplacené přesčasy až po právní čachry s pracovním zařazením, které umožňuje vyhnout se mzdovým regulacím.

(zdroj)

To, co jste teď vy, byli jsme i my a zase můžeme být


Protože opět došlo na uprchlíky, rozhodl jsem se vystavit svůj starší výtah z rozhovoru s jedním s lékařů MSF:

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) původně reagoval na situaci v Evropě. O to mi připadá absurdnější, že jsme zapomněli na to, že stejnou situaci, jakou dnes prožívají miliony uprchlíků, zažívala generace našich prarodičů.

Pokud konflikty nezeslábnou, lidé, kteří utíkají v obavě o svůj život, utíkat nepřestanou. Ucpete-li jednu cestu, najdou si jinou. Například trasa vedoucí přes Libyi do Itálie je mnohem nebezpečnější. Mezi migranty se lodím, které plují touto trasou, říká lodě smrti. Oni si velice dobře uvědomují, do jakého rizika jdou a jakému riziku vystavují sebe a své rodiny. Ale situace, z níž utíkají, je natolik zoufalá, že jsou ochotni podstoupit i tohle. Proto je velice těžké zůstat optimistou.

Jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat, aby platily Ženevské konvence a on měl v každé nemocnici záruku bezpečí. Myslím, že kdybychom se o tom bavili před pěti lety s jakýmkoliv obyvatelem Doněcku nebo Damašku, byla by pro ně válka stejně vzdálená, něco, co se děje v televizi tisíce kilometrů od nás, tak jako je to nám vzdálené dnes. A najednou to zažívají na vlastní kůži.

Selhání evropských intelektuálů


Jenže osvícenská Evropa se od dnešní lišila ještě v dalším podstatném bodu. Nebyla většinově sekulární a ateistická. Evropští sekulární učenci byli – i díky polemikám radikálů s církvemi – navyklí polemice s náboženstvím. Nebáli se vyslovit názor na nepřípustnost té či oné doktríny a uměli argumentovat. Dnes jako bychom stáli před falešnou volbou, zda jakýmkoli muslimům vše věřit, nebo vše odmítat. Schopnost polemizovat vsak vyžaduje jistou schopnost rozlišovat. Dnešní evropští intelektuálové již tuto schopnost polemizovat s náboženstvím nemají, a to je jednou z příčin naší neschopnosti polemizovat s islámem.

(Ivo Cerman: Je možné tolerovat islám? in DaS 3/2016)

Proč Francie


Všechny velké teroristické útoky v Evropě v poslední době mířili na Francii. Logicky, tu logiku je ale třeba pochopit. Posloužit může třeba to, co k tématu napsal napsal Milan Rokos:

Hlavním nepřítelem islámských radikálů jsou tradičně Spojené státy, Francii ale vnímají jako zemi, která prosazuje západní sekulární liberalismus, a ateistickou mocnost, jež hájí hodnoty jako je svoboda slova a demokracie. Ty jsou pro islamisty nepřijatelné. Navíc se domnívají, že se je Paříž snaží vnutit i muslimskému světu.
(…)
Francie vojensky působí i v Africe, zvláště v Mali a Libyi, kde mají islamisté také spoustu svých příznivců.
(…)
Velká ghetta, v níž vyrůstají mladí frustrovaní lidé, kteří jsou odděleni od většinové, bohaté  společnosti, navíc umně využívají islámští radikálové.

Zdůraznil jsem ty části, které se bezprostředně týkají i České republiky a které i z ní dělají logický a legitimní cíl. Problém s ghetty tu naštěstí zatím nemáme, ale společenská nálada je momentálně taková, že i ten bych si při první vhodné příležitosti vytvořili.