Ze sobotních Lidovek:
Ve společnosti existuje stále živá představa, že Čechy a Moravany živila výroba, kterou mohli kontrolovat od počátku procesu do jeho konce. Na představu, že by nás živily dejme tomu informační technologie, reklama a služby si vysoké procento občanů dosud nezvyklo.
Jen jestli ono to není spíš tak, že vysoké procento české populace je zatím ještě intuitivně elementárně příčetné, na rozdíl od postmoderních intelektuálů ze pražského kavárenského skleníku. Lze si snadno představit, že se na reklamě a službách dá dobře vydělat, ale neexistuje způsob, jak by nás mohla živit reklama. Reklamy ani služeb se nenajíme. Živí nás obilí, mléko, maso, v širším slova smyslu domov. Výše uvedená úvaha ovšem krásně ilustruje metropolitní aroganci, podle které hodnoty nevznikají prací, ale vlastnictvím nebo spekulací a dokud budou peníze, tak budou regály v obchodech přetékat zbožím, které nějakým zcela nepodstatným způsobem z těch peněz vzniká. Jenže ono z nich nevzniká, ono se za něj kupuje, což znamená, že musí být někdo, kdo je ochoten prodat a ten někdo musí mít co prodat. Správná úvaha je, jak snížit počet lidí potřebných pro produkci potravin a uvolnit kapacity pro činnosti s vyšší přidanou hodnotou, ale živit nás bude vždy primární produkce. Jestli si zvykneme na to, že nic nevyrábíme a jen přeprodáváme, tak se budeme při první vážnější krizi (věřte mi, že existují vážnější krize, než prasknutí bubliny na burze) moc divit, jak to že nás nikdo nechce živit, protože potom budou potřebovat všichni chleba, ale nikdo reklamu.
Tribun 