Volyňští Češi z Ukrajiny opakovaně žádají o repatriaci do České republiky, protože se na Ukrajině necítí bezpečně. Žádali nejprve ministerstvu zahraničí, ale tam tvrdě narazili a byli odmítnuti. Mají totiž smůlu, že se nebojí ani Putina, ani separatistů, ale Pravého sektoru, Banderovců, odvodů do armády a války obecně, tedy něčeho, co z pohledu českého ministerstva zahraničí oficiálně buď vůbec neexistuje, nebo nepředstavuje žádné nebezpečí. Kdyby zamini s repatriací českých krajanů z Ukrajiny souhlasilo, připustilo by, že na Ukrajině není bezpečno a že tam existují i jiná a větší nebezpečí, než Putin, Rusko a separatisté, a to zamini nemůže připustit, protože loajalita k NATO má přednost před loajalitou k vlastním lidem. To je přece logické, že?
Štítek: politika
Co je dovoleno Skotovi, není dovoleno Rusovi
Takže Skotové dnes v referendu rozhodují o vyhlášení nezávislosti na Velké Británii a nikdo jim to nezakazuje. Rozmlouval jim to kde kdo, ale nikdo jim to nezakazoval, nikdo apriori neprohlašoval, že referendum bude zfalšované a neplatné, nikdo netvrdil, že na nic takového nemají právo a že územní celistvost Velké Británie je nedotknutelná a změna jejích hranic nepřijatelná. Skoty přemlouvali, zastrašovali, vydírali, ale pořádat referendum je nechali. A nemám nejmenších pochyb o tom, že ať referendum o skotské samostatnosti dopadne jakkoliv, budou jeho výsledek všichni respektovat. Možná se skřípěním zubů a ťukáním na čelo, ale budou, a nikdo nepošle tanky a dělostřelectvo, aby Skoty přinutil zůstat někde, kde být nechtějí. V čem se referendum o odtržení Skotska od Británie liší tak zásadně od referenda o odtržení Krymu nebo Novoruska od Ukrajiny, že jedno respektováno je, a druhé ne, samozřejmě kromě toho, že v jednom hlasují Skotové ze západu, zatímco v druhém Rusové z východu, a že jedno plány NATO kříží, a druhé nikoliv?
Prorok arogance
Liberálové a jiní pravičáci jsou tak zaslepení ekonomismem, že hledají své autority jen mezi ekonomy, přitom by jejich guru mohl být klidně chemik a nositel Nobelovy ceny Jean-Maria Lehn. Tak praví tento nedoceněný prorok:
Co to znamená nepřirozené? Všechno je přirozené, protože člověk je přirozený. Takže všechno, co dělá, je také přirozené. I člověk modifikující člověka je součástí člověka. Neříkám, že bychom měli zbytečně ničit přírodu, ale neměli bychom se jí cítit limitováni. Co je na tom špatného? Kdo nám říká, že bychom neměli být sobci? Kdo nám říká, že je to špatně? Jenom my sami. Zbytek přírody nemá žádné vědomí.
Možná jsem teď některému z kazatelů liberalismu ukázal slovo boží, které doteď neznal a které jej posilní, ale přesto si nemyslím, že by to bylo něco, co by již dávno nebylo v jejich srdcích a myslích, jen je to možná řečeno pregnantněji, než na co se by se zmohli sami. Toto řekl „jen“ vědec, ale co až toto myšlení vezme za své nějaký politik, nebo celebrita, někdo dostatečně šikovný a bezskrupulózní? Budiž tento citát varováním, že ani Nobelova cena ani excelence a úspěch nejsou automatickou zárukou morální autority. A budiž také mementem, že jsou pořád mezi námi lidé, pro které síla znamená právo a schopnost něco udělat důkazem o správnosti takového počínání.
Přejete si demokracii? Možná už ji máte!
Nikdy bych do sebe neřekl, že se budu dívat na tohohle Diktátora, a už vůbec ne, že si bude líbit, ale díval jsem se a líbil se mi a nejen kvůli tomuto geniálnímu monologu hlavní postavy:
Proč jste hoši vlastně tak zaujatí proti diktátorům? Představte si, že by v Americe byla diktatura. Jenom 1% lidí by vlastnilo celé národní bohatství. Mohli byste pomáhat svým bohatým kamarádům zbohatnout ještě více snížením jejich daní a zachraňovat je, když by příliš riskovali a přišli o všechno. Mohli byste ignorovat požadavky chudých na vzdělání a lékařskou péči. Vaše média by vypadala svobodná, ale skrytě byste je kontrolovali jedním člověkem a jeho rodinou. Mohli byste odposlouchávat telefony, mohli byste mučit zahraniční vězně. Mohli byste manipulovat volby. Mohli byste lhát o tom, proč jdete do války. Mohli byste zaplnit vězení jenom jednou rasovou skupinou a nikdo by si nestěžoval! Mohli byste zneužívat média k vystrašení obyvatel, aby podpořili politiku, která jde proti jejich zájmům. Já vím, že je to pro Vás, Američany¹, těžké si představit, ale prosím zkuste to.
Vypadá to jako sranda, ale není to sranda. Ale ono to tak bylo vždy, že šašek směl říct to, na co ostatní nesměli ani pomyslet. Je dobře, že šašci nevymřeli.
¹ Dosaď dle libosti Brity, Čechy, Francouze…
Čarodějnice frnkla
Už se těšili, jak si uspořádají štvanici na agenta StB Babiše a ono frr… čarodějnice jim frnkla, či lépe řečeno bratislavský soud ji nechal uletět, když rozhodl, že pan velkokapitalista a ministr české vlády v jedné osobě byl jako agent StB evidován neprávem. Kdo se těšil? Titíž, kteří teď dávají najevo rozladění nad tím, jak bratislavský soud rozhodl, a razí tezi, že nejlepším důkazem o spolupráci Babiše s StB je to, že o ní žádné důkazy, které by obstáli před soudem nejsou. Babiš prostě agent byl a to si žádným soudem vzít nenechají. Pravda je, že žádný soud nikdy nerozhoduje o realitě, ale vždy jen o důkazech, takže z provedeného dokazování (před konkrétním senátem konkrétního soudu) vyplývá jedině to, že důkazy o spolupráci Babiše s StB neobstály, nikoliv to, že s ní Babiš nespolupracoval, stejně jako v celé řadě případů zejména hospodářské kriminality z toho, že se nepodařilo prokázat úmysl ještě neplyne, že úmysl neexistoval a že dotyčný je ctihodný podnikatel a ne podvodník, jak o něm všichni vědí.
Ale to je vlastně vedlejší, to zcela zásadní je, zda je pro nás z dnešního pohledu vůbec důležité, co pan Babiš (ne)dělal před dvaceti třiceti lety a zda to pro nás dnes představuje nějaké významné riziko, nebo zda je pro nás důležitější, co dělá dnes a zda náhodou mnohem větší riziko nepředstavuje skutečnost, že se dnes v osobě pana Babiše snoubí podnikání a politikou v míře, která je daleko za hranicí, která se běžně chápe jako střet zájmů?
Lustrační zákony svůj smysl jistě měly – ale před dvaceti lety. Dnes jsou jen stará veteš, která nám umožňuje předstírat vyrovnání s minulostí a pomáhá nám vyhýbat se vyrovnání s přítomností. Život jde dál a máme před sebou větší problémy a výzvy, než je nahánění starých komunistických čarodějnic. Neměli bychom se nad rozhodnutím bratislavského soudu pohoršovat, ale měli bychom ho vzít jako příležitost, jak se zbavit břemene vyčpělých lustrací, skoncovat s babráním se v minulosti a začít řešit přítomnost a budoucnost.
Sbohem, armádo
Pod záminkou ukrajinské krize ožila debata o roli armády a jejím financování. Na to, že je armáda chronicky podfinancovaná a ztrácí bojeschopnost, upozorňují generálové již poměrně dlouho, ale až strašení Ruskem způsobilo, že jim alespoň někdo naslouchá. Strašení Ruskem je samozřejmě hloupé a svatá válka s Ruskem hloupost na entou, ale to na faktu, že se česká armáda pomalu ale jistě stává nepoužitelnou, nic nemění. A armáda, která je k ničemu, je i zadarmo drahá.
Konec jedné hry
U nás boduje kapitalista Babiš, na Slovensku zabodoval kapitalista Kiska a stal se rovnou prezidentem, na Ukrajině se kapitalista Porošenko na prezidentskou kandidaturu chystá a Itala Berlusconiho není snad ani třeba připomínat. Kariérní politici ustupují do pozadí a jejich místa zaujímají byznysmani. Politologové spřádají hypotézy o tom, že příčinou je deziluze a ztráta důvěry voličů, politici hovoří o tom, jak voliči hazardují se svým osudem, když se obracejí zády k tradičním politickým stranám a dávají přednost populistům, ale ono je také docela dobře možné, že voliči nejsou ani hloupí, ani zmatení, ani koupení, ani svedení, nýbrž jim jenom došlo, že primárním zdrojem moci jsou v kapitalismu kapitalisté a politici jsou jen drahá dekorace a že stejně budou tancovat, jak kapitalisté pískají, jenom to bez politiků nebude muzika reprodukovaná, ale bude se pískat pěkně naživo. Hra na demokracii, která tak dlouho a dobře sloužila kapitalismu k tomu, aby byl ve srovnání se socialismem konkurenceschopný, pomalu ale jistě končí, protože už není potřeba. Chápe to panstvo, chápou to poddaní, jenom šafáři to pořád nějak nechtějí pochopit.
Umlč bábu
Už jste to slyšeli? Vláda přidá důchodcům v průměru 205 Kč! V průměru, takže někomu víc, ale mnoha ještě méně, než těch 205. Ale i kdyby těch 205 dostali všichni, tak koho to vytrhne? Nebo jinak: pokud někoho vytrhnou, tak je na tom tak špatně, že potřebuje úplně jinou pomoc, než nějakých 205 korunek. To by se ty peníze nutné na směšné zvýšení důchodů opravdu nedaly ve prospěch důchodců využít jinak a lépe, například na stabilizaci zdravotnictví, podporu veřejné dopravy, prevenci kriminality nebo zlepšení sociálních služeb? Asi daly, jenže takhle se může vláda chlubit, že ona na důchodce myslí, že ona jim přidala, a když budou důchodci remcat, tak jim může opáčit: „Dostali jste přidáno? Dostali! Tak co byste ještě chtěli?“
Pozdě Babiše honit
Tak ministr a velkopodnikatel v jedné osobě pan Babiš je prý ve střetu zájmů a mělo by se to řešit rychle a rázně. Samozřejmě, že pan Babiš ve střetu zájmů je – a vždycky v něm byl. To není důsledek vývoje a změny situace, ani objevení se nových, dříve neznámých informací, které na působení pana Babiše vrhají nové světlo. Pan Babiš je pořád v tom samém střetu zájmů, ve kterém byl již před volbami, ve kterých získal silný a nezpochybnitelný mandát, což jinými slovy znamená, že voličům to nevadí a schvalují to. Chtít proto dnes po Babišovy, aby rezignoval, je víceméně totéž, jako volat po revizi výsledků voleb, která bude v rozporu s vůlí voličů. Je to sice blbé, tak trochu trapné, ale tak to prostě je, takové je smlouva mezi státem a voliči a ta by se měla dodržovat a až se bude sjednávat nová, tak by bylo dobré podobné kontroverze řešit před volbami, a ne až po nich, když se ukáže, že dopadly jinak, než by se některým arbitrům líbilo.
Krymské referendum a česká zkušenost
V souvislosti s referendem o odtržení Krymu od Ukrajiny jsem zaregistroval názor – myslím, že prezidenta Obamy – že aby bylo takové referendum platné, musela by ho uspořádat vláda v Kyjevě. To je samozřejmě velmi průhledný způsob, jak zajistit takový výsledek referenda, který by šel panu Obamovi pod nos, jenže ona s referendem je vždycky potíž, jak ostatně ukazují i ty okamžiky české historie, kdy se sice žádné referendum nekonalo, ale mohl by…
Jak by asi dopadlo v roce 1918 referendum o odtržení Zemí Koruny české od Rakousko-Uherska, kdyby ho pořádala Vídeň? A jak kdyby ho pořádala Praha?
Jak by asi dopadlo v roce 1938 referendum o odtržení Sudet od Československa, kdyby ho pořádala Praha? A jak kdyby ho pořádal Berlín?
A jak by asi dopadlo v roce 1992 referendum o rozdělení Československa, pokud by tedy nějaké politici připustili? Jak kdyby se pořádalo za celou ČSFR a jak kdyby si ho uspořádali jen sami Slováci?
Jak vidno, takové referendum je po čertech ošemetná věc.
Tribun 