Štítek: propaganda

Zaseto/sklizeno


Politici si se širokou veřejností zdatně sekundují ve vysvětlování, že současná vlna protiutečenecké hysterie není žádná hysterie, ale rozumné chování a projev zdravých instinktů. Opravdu? Není to spíš důsledek více než deseti let propagandy vytvářející souhlas s „válkou proti terorismu“, invazemi do Iráku a Afghánistánu a tajnými věznicemi a mučírnami CIA?

Pokračovat ve čtení „Zaseto/sklizeno“ →

Nenávidím, tedy jsem


Jak si tak v hlavně rovnám esej o tom, že nenávist je základem identity a nepřítel nutnou podmínkou orientace ve světě, a do toho čtu Ecův Pražský hřbitov, tak najednou koukám, že Eco tam píše přesně to, co jsme chtěl napsat já. A protože není třeba, abych znova psal to, co už někdo napsal, dávám slovo Umbertu Ecovi, respektive jeho veliteli carské Ochrany Petru Ivanoviči Račkovskému:

Nepřeji si (a nepřejí si to ani osoby, kterým chci vyhovět), aby lid obrátil svoji nespokojenost proti carovi. Což znamená, že lid potřebuje nepřítele.Hledat nepřítele třeba mezi Mongoly nebo Tatary, jak to dělalo někdejší samoděržaví, nemá smysl. Aby se dal nepřítel snadno rozpoznat a aby se ho lidé báli, musí se nacházet u nás doma, na vlastním prahu. Proto tedy Židé. Božská prozřetelnost nám je dala, tak je probůh použijme a modleme se, aby tu vždycky byl nějaký Žid, kterého je třeba se bát a kterého je třeba nenávidět. Máme-li dát lidu naději, musí tu být nepřítel. (…) Národní totožnost je poslední zbraň vyděděnců. A smysl pro ni se zakládá na nenávisti, na nenávisti k těm, kdo totožní nejsou. Musíme pěstovat nenávist jako občanskou vášeň. Nepřítel je přítel národů. Vždycky musíme někoho nenávidět, abychom se cítili vykoupeni ze své bídy.

Nemusím snad příliš zdůrazňovat, že car a Židé jsou jen konkrétní proměnné dosazené do obecného vzorce.

Přání otcem myšlenky, nebo triumf propagandy?


Češi mají obavy z Ruska, obraz Putina se blíží Stalinovi dí mainstream a když to říká mainstream, tak to je jistojistě pravda, protože náš mainstream je objektivní a vyvážený. Nebo že by to spíš zpráva o tom, co si lidé myslí, byla zpráva o tom, co si myslet mají, protože jak známo, stokrát opakovaná lež se stává pravdou? Ale co když se jí už stala, propaganda slaví triumf a Češi už si o Rusech skutečně myslí to, co si panstvo v Bruselu a Washingtonu přeje, aby si mysleli, aby byli ochotnější? Těžko říct, v reálném životě tak intenzivní antirusismus, jaký je prezentován v médiích, neregistruji, ale zároveň je pravda, že lidé, kteří se Ruska zodpovědně bojí a nenávistí k Rusům a pohrdáním vším ruským si léči své mindráky, také nejsou výjimkou a přibývá jich spolu s tím, jak s propuknutím ukrajinské krize začala média proti Rusku štvát. Nejsmutnější je, že takovéto „zprávy“, které by se mohly objevit v podstatě kdykoliv, když už někdo považuje za nutné jimi kontaminovat veřejný prostor, se objevují právě nyní když si připomínáme 70. výročí osvobození od nacismu a bylo by na místě si naopak připomenou úlohu a zásluhu Ruska, respektive SSSR, na porážce nacismu. Ale možná je to právě proto, abychom lépe zapomněli a snáze přijali novou verzi historie, ve které bude Sovětský svaz okupantem a Třetí říše osvoboditelem.

Oblbuj mě mamko, dokud jsem já Janko. Až já budu Jano, nezblbneš mě mámo.


Znáte Mateřídoušku, ten časopis pro děti? Určitě znáte, vycházela už když jste byli děti. Tak teď v té Mateřídoušce vychází takový ten detektivní komiks, kdy mají děti přijít na to, jak byl pachatel odhalen, (něco na způsob detektiva Štiky z Ohníčku), Suri-Kata detektivové s.r.o. se to jmenuje, nebo tak nějak. A schválně, jestli uhodnete, jaké národnosti byl v posledním díle padouch a jak byl odhalen?

Pokračovat ve čtení „Oblbuj mě mamko, dokud jsem já Janko. Až já budu Jano, nezblbneš mě mámo.“ →

Jak utáhnou celé národy na dobře provařené nudli


Říká se tomu metoda Overtonova okna, ale známá je i jako salámová metoda nebo vaření žáby. Jde v ní o to, jak přeprogramovat veřejné mínění a v kostce vypadá nějak takhle:

Fáze 1 – nepřijatelné, ale mluvme o tom
Fáze 2 – desakralizace
Fáze 3 – nahrazení původního výrazu eufemismem a vytvoření podpěrného precedentu
Fáze 4 – z možného do racionálního
Fáze 5 – popularizace
Fáze 6 – z kategorie populární do sféry aktuální politiky

Když to zvládnete, tak lidé tancují, jak vy pískáte, a vůbec jim nepřijde divné, že zaujímají postoje diametrálně odlišné od toho, co ještě relativně nedávno považovali za nezpochybnitelné.

Snad jenom dvě poznámky:
1. Základem úspěchu je dostatečně dlouhý časový horizont, aby si lidé nedokázali spojit jednotlivé fáze. Lidé obecně zapomínají, nepamatují si, co bylo před rokem, přede dvěma, a když jste dostatečně trpěliví, vůbec si nevšimnou, že jak se hodnotové a interpretační rámce mění. Můžete-li si dovolit roztáhnout celý proces přes generace, máte úspěch zaručen, ale když musí spěchat, postačí i pár měsíců, jak ukazuje aktuální reinterpretace příčin a průběhu 2. světové války.

  1. Pokud jste četli Protokoly sionských mudrců, tak vám tato metoda bude jistě povědomá. V zásadě nejde o nic jiného, než o aplikaci principů v Protokolech navržených. Nejde tedy o žádnou žhavou novinku, ale o techniku, která já známa již přes sto let, ale mnohem spíše ještě déle.

Zprávy z fronty


Přes půl roku bušil Kyjev do Donbasu jak hluchý do vrat, přes půl roku odmítal jednat a chtěl rozhodnout ve svůj prospěch silou, přes půl roku přitom ničil obytné čtvrti a zabíjel civilisty včetně dětí. Přes půl roku to bylo v pořádku, přes půl roku tím nikdo nebyl ani otřesen, ani znechucen, přes půl roku byli mrtví civilisté jen kolaterální ztráty, přes půl roku za jejich smrt mohli obránci, kteří odmítli vydat město bez boje útočníkům. Pak se situace na frontě otočila, teď je Kyjev pod tlakem a aktivitu převzali povstalci a najednou je všechno jinak. Neústupnost už není ctnost, neochota jednat s nepřítelem je rázem důkazem zavrženíhodných pohnutek, rakety dopadající na obydlené čtvrti jsou najednou aktem hraničícím s válečným zločinem a svět je zabitými civilisty náhle otřesen. Škoda, že až teď, protože kdyby s sebou nechal otřást již před půl rokem, nemusel nikdo umírat ani včera v Doněcku, ani dnes v Mariupolu. Jenže svět si vybírá, jaký status přizná čímu utrpení, kdo bude mít nárok na účast a na podporu a pro koho zbude jenom chlívek ve statistickém výkazu. Jaký pádnější důkaz toho, že pokrytectví zabíjí, byste ještě mohli chtít, než dvojí metr na ukrajinský konflikt? Takže, prosím vás, až se vás teď budou snažit dojmout utrpením civilistů, až vás teď budou mobilizovat proti zlu z Ruska, mějte na paměti, že to je především propaganda, že vlastní vinu nelze smýt obviňování druhých, jen překřičet.

Kde je Írán?


Kde je vlastně Írán? Kampak se nám ten čerchmant poděl? Nemyslím na mapě, tam je pořád tam, kde je už tisíce let od dob Persie, myslím v médiích. Určitě si pamatujete, není to přece tak dlouho, co byl Írán jako strašlivý přízrak v médiích snad každý den, každý den nám líčili, jak se na nás ta krvelačná bestie hodlá vrhnout a jak Írán vyhrožuje, že nás zničí, Izrael dvakrát denně, USA třikrát do týdne a nás ostatní alespoň jednou za měsíc, k čemuž mu měli dopomoci jakési superrakety, který už už startovali a jestli nebude válka proti Zlu (rozuměj Íránu), nebo alespoň radar v Brdech, tak i odstartují. Válka není, radar není, nejsou ani ty rakety a není ani ten Írán. Zmizel, jako kdyby nikdy ani neexistoval, občas se někde mihne, ale už to není ten monstrózní nepřítel, se kterým se musíme co nejdříve pustit do krutého a krvavého křížku. Proč ta změna, co se stalo? Změnila se realita, nebo zadání pro média?

Doporučená četba


Dnes bych vám rád doporučil dva články, které si zaslouží více pozornosti, než  je letmá zmínka Twitteru. Prvním je článek Jak se přednáší o Ukrajině… o tom, jak Petra Procházková se svojí Pravdou narazila na opravdovou pravdu a jak ji rozhodní, když s ní někdo nesouhlasí a ještě drze argumentuje. Druhý článek s názvem Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění? je o tom, jak české mediální agentury veřejné mínění aktivně vytvářejí (momentálně pracují na vyrobě pod podpory pro zrušení přímé volby prezidenta, aby bylo možno eliminovat Zemana, který je nepohodlný jak Bruselu, tak Washingtonu).

Není nic staršího než včerejší nepřítel


Vzpomínáte ještě, jak byl Írán země Zla a Íránci zlí a zákeřní barbaři, kteří jedli malé děti za syrova a ani si je nesolili a nás nenáviděli, protože jsme byli civilizačně nad nimi a chtěli po nás střílet rakety, aby to svoje zlou zloucí přinesli i k nám? Určitě vzpomínáte, vždyť to není tak dlouho. Takže vzpomínáte si? Tak na to rychle zapomeňte, protože země Zla je opět staré dobré Rusko a zlí a zákeřní barbaři, kteří jedí malé děti za syrova a ani si je nesolí a nás nenávidí, protože jsme civilizačně nad nimi a chtějí nás okupovat, jsou opět staří dobří Rusové, takže Íránce za nepřítele už tak nutně nepotřebujeme a Íránci teď budou na naší straně, protože nám budou dodávat plyn, abychom ho nemuseli kupovat od těch ošklivých Rusů, kterým ho Pánbůh v nějaké slabší chvilce nespravedlivě nadělil. Už nebudeme pacifikovat Írán sankcemi, teď s ním budeme čile obchodovat. A včerejší nepřátelství na život a na smrt? Kdyby zapomenuto, ono jako kdyby vůbec neexistovalo.