Karel Dolejší z Britských listů sepsal další ze svých protiruských opusů, ve kterém varuje před eskalací v Sýrii, za kterou ponese Rusko odpovědnost tím, že nepřestává překážet plánům NATO a drží padnout Assada. Ve své zaslepenosti pan Dolejší nějak nepostřehl, že všechny argumenty, kterými se snaží před Ruskem varovat, ve skutečnosti ukazují na někoho úplně jiného.
Štítek: válka
Uzbrojme se!
Ne, nepřepsal jsem, titulek neměl znít „Ozbrojme se!“, ale skutečně „Uzbrojme se!“ To je totiž to první, co mě napadlo, když jsem viděl nadpis textu Romana Jocha „Evropské konflikty neskončily“ následovaný větou v perexu: „Pro Česko z toho plyne jediné: zbrojit, zbroji, zbrojit.“
Návrat ke kořenům internetu
Ten příběh o tom, jak američtí vojáci vymýšleli robustní a decentralizovanou počítačovou síť pro potřeby národní bezpečnosti a tak vznikl internet určitě znáte. Vojenské využití internetu ovšem ustoupilo do pozadí a jeho dominantou se stala komerce a zábava. To sice pořád platí, ale to vojenské využití stále existuje, jak spíše mimochodem ukazuje článek o odolnosti tanků v syrské válce:
Použití PTŘŠ však Saudové kontrolují. “Každý“ útok musí být natočen a jednotliví vedoucí povstalci jsou odpovědní za přidělené komplety a střely. (…) Během prvních 15 dnů měsíce října bylo na internetu umístěno 61 použití PTŘS povstalci (51 TOW), 32 proti tankům. (…) Opět zdůrazněme, že na síť jsou umísťovány i záběry neúspěšných útoků – videa slouží pro kontrolu používání moderních PTŘS povstalci.
Ponechme teď stranou, že se Saúdové angažují na jedné ze stran údajně občanské syrské války a zaměřme se to využití internetu pro vojenské účely, které tu je vidět. Jeho vtip je v tom, že Saúdové nemusí se svými chráněnci hledat žádné složité komunikační kanály, někde se scházet a riskovat prozrazení či ztrátu materiálů, protože spojení obstará internet. A kdyby snad chtěl někdo tento komunikační kanál přerušit, bude mít velký problém, protože by musel vypnout celý internet, neboť jinak stačí, aby se povstale s videem v mobilu dostal někam, kde konektivita, a spojení je navázáno. Skutečnost, že na bitevním poli možná není žádné pokrytí znamená jen zpomalení, nikoliv přerušení komunikace. Podobně to platí i pro zasílání instrukcí ze štábu do terénu: stačí, aby štáb nahrál rozkaz do sítě, agent si ho stáhne a žádná přímá vazba mezi nimi není nutná (a nejde ji tedy ani přerušit). Nakonec ten internet funguje přesně tak a k tomu, jak a k čemu byl původně zkonstruován, a ten komerčně-showbyznysový balast mu jen dodává na robustnosti, protože kvůli němu je jen těžko představitelné, že by se internet kdokoliv odvážil „vypnout“.
Pojmenuj nepřítele
Na Blízkém Východě, v Sýrii a Iráku se nachází entita, která má tolik jmen, až je bezejmenná. Je to prostě Islámský stát, nebo Islámský stát v Sýrii a Levantě? Je to IS, ISIL nebo ISIS? Je to Daeš, Daiš, Daíš nebo Daaš? Znamenají všechna ta jména totéž, jako znamená totéž Deutchland, Germany a Německo, nebo rozdíly ve jméně v sobě nesou i rozdíly ve významu, jako Rusko a SSSR, nebo Třetí říše a Německo? Které pojmenování je to správné? A záleží vůbec na tom, jak té entitě říkáme Neexistují i další jména, třeba i přiléhavější? Snad bychom boj s tímto nepřítelem měli začít tím, že ho jednoznačně pojmenujeme, abychom si rozuměli alespoň sami mezi sebou, s kým to vlastně chceme bojovat a proč.
Na prahu války
Výborný komentář k aktuálnímu dění zveřejnil Vlk na Kose; sám bych asi nenapsal nic jiného ani lepšího. Chtěl bych dodat jen jednu věc, a protože komentáře nejsou u toho postu povoleny, okomentuji to zde u sebe. Jde o ten to odstavec (redakčně upravený):
Mimochodem Rusko už nevratnou ztrátu prestiže včera v tom incidentu – utrpělo! Su 24 byl sestřelen tureckou raketou. Původní informace tvrdili, že šlo o střelu z pozemního raketového systému, ale už jsou jiné, které tvrdí, že šlo o odpal z turecké F16. Nejméně posledního půl roku jsme byli zásobováni informacemi, že Rusko je momentálně lídrem v tzv. radioelektronickém boji a že je schopno vyřadit radary a naváděcí prostředky jakéhokoli protivníka, či lépe – oslepit jej. F 16, navíc turecká, není žádný poslední výkřik letecké a raketové techniky. Údajně si Rusko za pomoci pozemních stanic a ve vzduchu neustále patrolujících Iljušinů s elektronickou rušící výbavou mělo vytvořit doslova bublinu nedotknutelnosti. A nyní hladký sestřel! Prostě ztráta prestiže pro ruskou vojenskou techniku jako hrom!
Já jsem totiž přemýšlel nad tím samým, protože to byla jedna z prvních věcí, která mne napadla – a došel jsem k jinému závěru: Co když měli Rusové rozkaz se nebránit a na Turky nestřílet, aby předešli eskalaci? Potom by to neznamenalo ztrátu ruské prestiže, ale naopak její posílení, protože by tak ukázali zdrženlivost a zodpovědnost, která Turkům (a proto tranzitivně celému NATO chybí). Zbývá otázka, proč se tím Rusové zatím nepochlubili, ale to může být proto, že tuší, že by to nikdo neocenil (ani na Západě, ani v Rusku), nebo proto, že to nebylo nařízení z Moskvy, ale iniciativa pilotů a jejich velitelů. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy ruští vojáci zachránili svět tím, že při práci přemýšleli a nepostupovali striktně podle předpisů.
Na válku se ptejte veteránů
Britské listy dnes zveřejnili 9 otázek, které byste neměli pokládat válečným veteránům. Je to překlad z angličtiny, čili se týká především asi veteránů amerických, ale o našich profesionálech „na služební cestě“ to bude platit podobně. Těch otázek je sice devět, ale všechny mají jedno společné: neptej se, nenuť je vzpomínat a hlavně – nenuť je pochybovat o tom, jestli ta válka byla správná a spravedlivá. Vůbec s nimi jednej v rukavičkách a jako s obětmi a nesnižuj jejich trauma tím, že bys jim připomínal, že i na druhé straně byli lidé… Jasně, válka je vůl a semele každého, ale koho jiného bychom se měli ptát na to, jaká válka skutečně je, než vojáků, kteří v ní bojovali? Snad politiků a generálů, kteří si ty války vymýšlejí, ale nebojují v nich? Pro ty veterány to určitě není lehké, ale také to nejsou žádní odvedenci, kteří by byli do armády nahnáni násilím, nýbrž lidé, kteří si, byť možná z naivity či jako oběti brainwashingu, armádu a válku sami zvolili. I veterán je člověk, ale jeho lidství by nemělo převažovat a zastiňovat lidství těch, kteří byli objektem jeho práce (sic!). I veterán je člověk a právě proto i on nese zodpovědnost za to, co jako voják dělal. A proto je každá otázka na jeho práci legitimní, jakkoliv může být nepříjemná. Nikdo jiný nám totiž pravdu o válce neřekne, a pohádkáři z médií už vůbec ne.
Všechny perličky v jednom hnízdečku
Že se na adresu vybombardování nemocnice v Kundúzu americkými letadly na afghánskou objednávku objeví, zejména ze strany atlanticky smýšlejících, bagatelizující komentáře v duchu stálo to za, sami si to zavinili, to bylo jasné od začátku. Ale to, co předvedla na webu Ozbrojené složky jakási Miroslava Pašková, to je opravdový majstrštyk, tam je úplně všechno, veškerá klišé, která jste si na dané téma dokázali představit, a ještě mnohá navíc. Co slovíčko, to perlička, co věta, to perla.
Takový normální kolaterál
Z reportáže T. D. Allmana v zářijovém NG:
Během Vietnamské války v letech 1964 až 1973 shodily USA na Laos přes 2 miliony tun bomb. To se rovná náloži jednoho bombardéru každých 8 minut po dobu devíti let (nebo) 1000 kilogramů na každého laoského muže, ženu a dítě. (…) Tato masová produkce letecké smrti neměla kontrolu kvality. Proto možná 80 milionů tříštivých pum po dopadu nevybuchlo s jdou stál považovány za aktivní. Navíc nevybuchlo až 10 procent všech velkých bomb. (…) V roce 2014 vyčlenil americký kongres na odstranění nevybuchlé munice 12 milionů dolarů. Nové velvyslanectví v Laosu stálo 145 milionů dolarů.
Asi není třeba dodávat, že USA v Laosu nikdy oficiálně neintervenovaly a nikdy mi nevyhlásily válku. Laos měl jen tu smůlu, že byl ve špatný čas na špatném místě, tj. tam, kde se USA rozhodli šířit svobodu, demokracii a další vznešené západní hodnoty. Je snad tohle adekvátní cena za zadržování komunismu? A jen tak mimochodem, Američané házely ty svoje „propagandistické letáky“ zejména na tzv. Planinu džbánů, vzácné archeologické naleziště. Je tu nějaký zásadní rozdíl oproti Islámskému státu?
Rusové v Sýrii
Pokud Rusové zahájí – či podle některý zdrojů již dokonce zahájili – přímou vojenskou intervenci v Sýrii na podporu syrské vlády proti Islámskému státu, bude to strategie sice nákladná a riskantní, ale zároveň ambiciózní a znamenající převzetí strategické iniciativy. Kromě pojištění si přístavu v Tartu – samozřejmě pokud bude intervence úspěšná – takovým krokem Rusko jednak prokáže, že jej sankce na kolena nesrazily, ale má stále dostatečné vojenské kapacity na prosazování svých zájmů, a jednak přinutí Západ odkrýt karty a zaujmout jednoznačný postoj k IS, který Západ sice odsuzuje a označuje za svého nepřítele, zároveň proti němu ale nijak aktivně nezasahuje. Ruská intervence proti Islámskému státu bude znamenat, že se Rusko a Západ stanou de facto spojenci (a Rusové budou moci Evropanům předhazovat, že zatímco USA jejich problém s IS vytvořily, Rusko ho vyřešilo) a Západ nebude mít jinou možnost, než buď začít s Ruskem spolupracovat, nebo otevřeně podpořit Islámský stát. Pokud ovšem Západ nebude chtít bojovat na straně IS proti Rusku a Assádovi (což by se vnitropoliticky asi špatně prodávalo, zejména v Evropě, která existenci IS skrze uprchlíky reálně pociťuje), bude se muset buď, byť nepřímo, postavit na jejich stranu, nebo s z oblasti zcela stáhnout. Každopádně jsou Rusové na nejlepší cestě připravit Evropě pořádnou blamáž a vrátit se do 1. ligy geopolitiky. A já raději uvidím úspěch Ruska, než úspěch IS; je mi jedno, kdo šlápne těm zmetkům z IS na krk, jestli Rusové, Číňané nebo Íránci, hlavně že už někdo začne něco dělat, na rozdíl od planých žvástů Západu.
Šklebíme se s MoD
U těch Američanů fakt jeden někdy neví, jestli jsou tak arogantní, nebo naivní. Třeba když americký ministr obrany (nesmějte se, to ještě není vtip, to je teď takový standard, že se ministerstvu války říká ministerstvo obrany, aby to lépe vypadalo) spílá Iráčanům, že jim chybí odhodlání bojovat a utíkají před nepřítelem, protože víceméně bez boje přenechali město Ramádí Islámskému státu. Proč si u všech všudy Američané myslí, že jejich války bude každý považovat za své? Nebyli to snad Američané, kdo podnikl vojenskou invazi to Iráku a přinesl Iráčanům válku, bídu, smrt a utrpení? A teď se pohoršují a rozčilují, že okupovaný nebojuje tak, jak si okupant představuje. Přitom Islámský stát je problém, který je nerozlučně spjat s americkým angažmá v oblasti. Američané problém vytvořili, a teď jej za ně mají řešit Iráčané, tedy další oběti amerického avanturismu?
Tak teď už se smát můžete. A nebo ne, ještě přitvrdíme. Pan americký ministr obrany to totiž ještě vygradoval:
Můžeme se podílet na porážce IS, ale nemůžeme udělat z Iráku příjemné místo k životu, nemůžeme udržovat vítězství, to mohou dělat jen Iráčané a v tomto případě sunnitské kmeny na západě.
Takže USA mohou udělat z Iráku válčiště, ale nemohou z něj udělat příjemné místo k životu? USA mohou dělat bordel, ale nemusí ho uklízet? USA mohou ničit, ale nemusí opravovat? USA mohou a všichni ostatní musí? Tenhle washingtonský škleb, to už není fraška, to už není ani černý humor, to už je čirý cynismus.
Tribun 