Vládo Španělska! Ve jménu svobody a demokracie – neustupuj katalánským teroristům. Udus v zárodku tu ohavnou rebelii, vyřízni bez slitování vřed separatismu z těla Evropy. Všichni slušní lidé tě podpoří, Brusel penězi, Washington zbraněmi. Neboj se použít sílu proti zlu, nenech se zmást tím, že domy mají okna místo střílen a komíny místo hlavní, nenech se oklamat tím, že zabití teroristé ještě nebudou mít chlupy mezi nohama. Domy promění separatisté v pevnosti, z chlapců vychovají bojovníky. Vládo Španělska! Zasáhni rychle a rázně, protože připustíš-li, aby si lidé sami určovali, v jakém státě chtějí žít, otevřeš Pandořinu skříňku a celý svobodný svět tě bude nenávidět za tvoji slabost a zbabělost, která vpustila do světa démony požírající hranice. Vládo Španělska! Bojuj za hodnoty, na kterých stojí naše civilizace, bij katalánské teroristy, vykořeň separatismus z našeho společného domu. Vládo Španělka! Cokoliv učiníš, učiníš ve jméně svobody a demokracie a máš k tomu souhlas všech slušných lidí.

Říkejte si tomu, jak chcete, třeba krize středního věku nebo infantilní romantismus, ale jak jsem se včera díval na Hobita, tak jsem Bilbovi to dobrodružství až záviděl. Ne to, že ho chce každou chvíli někdo zabít, ale tu možnost zvednout se a jít, jíst když je co jíst, pít když je co pít, a hladovět a žíznit, když už nic není, mrznout v dešti a hřát se u ohně, brát a dávat podle chuti a potřeby a ne podle zákonů trhu, putovat krajinou, kde nejsou žádné umělé překážky jako dálnice, železnice, ploty, ale jen hory, řeky a lesy… a hlavně žádné výpovědní lhůty, úroky, penzijní připojištění, nájmy, termíny splatnosti, investoři, exekutoři, právníci, novináři… prostě ten život až na dřeň, ve kterém největší nebezpečí přestavují skuteční obři a konkrétní draci, a ne houf anonymních úředníků se svými všeobecnými obchodními podmínkami, kteří degradují život na na má dáti a dal. Že to, co Bilbovi závidím, je ve skutečnosti svoboda? Ale jistě že je, ovšem není to svoboda vítězů, je to svoboda těch, kteří nemusí s nikým o nic soutěžit a pinožit se za úspěchem. Jenže Hobit je jen pohádka.

Aby mi neunikla žádná pokuta, žádná daň, povolávací rozkaz ani exekuce, zkrátka žádná z radostí, kterou moderní demokratická společnost nabízí, pořídil jsem si datovou schránku.  Bohužel, úřady můj optimismus zřejmě nesdílejí, protože nadále trvají na využívání České pošty (asi chtějí, abych měl dostatek příležitostí koupit si nějaké pěkné pojištění nebo balíček cigaret). Zřejmě tedy proto, abych neměl pocit, že jsem si datovou schránku pořizoval zbytečně, poslal mi do ní nyní úřad Výpis údajů z registru obyvatel při změně referenčního údaje (tak se to vážně jmenuje). Úřad to dělá z vlastní iniciativy, já to po něm nechtěl, ale budiž. Co mi ale vrtá hlavou, proč když už mi posílají informaci o tom, že se něco změnilo, tak nepřidají rovnou i informaci o tom, co se změnilo? Nicméně porovnáním s loňským výpisem jsem zjistil, že zmizela jedna položka v sekci „Čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů“ a kombinací s matným povědomím o tom, jaké mám číslo občanského průkazu a že mi teď někdy končí platnost pasu jsem vydedukoval, že platnost pasu skutečně skončila z neplatný pas vypadl ze systému. A tady mě nutně napadá druhá otázka: proč nemůže stát poslat v předstihu upozornění, že platnost pasu končí? Náklady na takovou služby by byly zanedbatelné, přitom by to byla rozhodně vyšší přidaná hodnota, než informace o změně ex post, a ještě by to zlepšilo reputaci státní správy. Datové schránky mi obecně přijdou jako velice dobrý nápad, ale způsob, kterým je pojala Česká republika zdá se mi poněkud podivný.

Je-li přítomen právník, pak by snad mohl znát odpověď na následující slovní úlohu: Budiž zákon Z1 a vyhláška V1 vydaná na základě tohoto zákona. Nyní nechť je vydán zákon Z2 který zákon Z1 ruší, ale o platnosti vyhlášek vydaných na základně zmocnění zákona Z1 nic neříká. Otázka za 3b. zní: je vyhláška V1 stále platná?

Lepší jednou vidět, než stokrát slyšet, a retweet by nemusel stačit.

Na Google+ (ano, pořád to existuje a funguje) se mihla následující úloha, či přesněji hříčka (původní post zde):

Nechal jsem se vyhecovat, zamyslel jsem se a něco mi vyšlo (nebudu prozrazovat, kdybyste si chtěl někdo také zapřemýšlet) a to něco bylo stejné, jako 99% odpovědí v komentářích. Tak jsem se zamyslel znova a jinak a vyšlo mi zase to samé.  Jenže jak je pravděpodobné, že se na obskurní sociální síti sejde zrovna to 0,1%? Takže pokud platí premisa z nadpisu, že to 99,9% lidí nevyřeší, potom se nabízí logická úvaha, že to, co nám všem vyšlo, je špatně. Nebylo by to zase nic tak divného, lidský mozek v některých situacích bez ohledu na inteligenci prostě selhává (například při sčítání šikovně sestavené řady čísel, kdy mozek špatně vyhodnotí jeden krok a splete se o řád). Jenže ono to stejně vyšlo i takové autoritě, jako je Wolfram Alfa (viz zde). Platí tedy ona premisa jen pro nějaký specifický vzorek populace, například dyskalkuliky? Nebo je chyták v samotné premise a jde o to zmanipulovat člověka tak, aby správné řešení odmítl jako příliš snadné a hledal nějaké sofistikovanější, které bude sice špatné, ale bude z něj mít lepší pocit? Pak by ale zase nedocházelo k té většinové shodě, kterou nikdo nezpochybnil… Že by nakonec jen trik, jak lidi donutit, aby se tou úlohou vůbec zabývaly? Nebo v čem je ten háček, pokud tam tedy vůbec nějaký je?