Já vím, že vernisáž výstavy fotografií pořizovaných během tří minulých lez ženami bez domova proběhla již minulé úterý na Mezinárodní den žen, protože jako jeden z podporovatelů na HitHitu jsem byl mezi pozvanými, ale nějak nebyl čas sepsat své postřehy dříve. Místo reportáže tedy bude recenze.
Pokračovat ve čtení „Výstava fotografií Můj svět bez domova“
Zavedení záporných úroků z vkladů se prý blíží. Lidé mají v bankách uloženo moc peněz, ale úrokové míry centrálních bank jsou nízko a banky na nich nevydělávají, tak začnou vkladatele sankcionovat. Utrácet je nemravné, být rozpočtově odpovědný bude za trest.Vyber si, kdo to umíš.
Karel Dolejší z Britských listů sepsal další ze svých protiruských opusů, ve kterém varuje před eskalací v Sýrii, za kterou ponese Rusko odpovědnost tím, že nepřestává překážet plánům NATO a drží padnout Assada. Ve své zaslepenosti pan Dolejší nějak nepostřehl, že všechny argumenty, kterými se snaží před Ruskem varovat, ve skutečnosti ukazují na někoho úplně jiného.
Asi jste zaregistrovali zánovní (je už asi tři dny stará a události dnes běží jedna za druhou) kauzu s „přemalovaným kravínem“, jak měl údajně jeden z křesťanských uprchlíků z Iráku označit byt v centru Jihlavy, který mu byl přidělen a kam se odmítl nastěhovat, za což se mu dostalo náležitého vypeskování za nevděčnost od dotčené veřejnosti a s ním i každému, kdo uprchlíkům pomáhá, nebo by pomáhat chtěl.
Na dnešních demonstracích pro&proti v Praze jsem osobně přítomen nebyl, ale sledoval jsem se alespoň v přímém přenosu na DVTV. Nakonec jsem rád, že jsem tam nebyl, protože tolik zloby, nenávisti, sprostoty a agresivity (tou dobou naštěstí ještě jen slovní, což se ale mělo velmi rychle změnit) ze strany smečky „za národ proti zrádcům a migrantům“ jsem špatně snášel i přes monitor, natožpak naživo. S překvapením jsem sledoval, co všechno si nechají policisté líbit jak vysoký mají práh tolerance vůči urážkám a tzv. nebezpečnému vyhrožování. Na sprostotu a zhovadilost slušných Čechů si už pomalu začínám zvykat, překvapilo mě ovšem, jak rozšířené je ostentativní pohrdání inteligencí a vzdělaností, zejména tou humanitní. Začínám se trochu obávat, že jsem celý život strávil v Pražské kavárně™, aniž bych si toho byl vědom. Po dnešku mi nikdo nevymluví, že moje obavy z fašizace české společnosti jsou přehnané.
Pokračovat ve čtení „Za národ proti migrantům vlastenci vpřed“
Ne, nepřepsal jsem, titulek neměl znít „Ozbrojme se!“, ale skutečně „Uzbrojme se!“ To je totiž to první, co mě napadlo, když jsem viděl nadpis textu Romana Jocha „Evropské konflikty neskončily“ následovaný větou v perexu: „Pro Česko z toho plyne jediné: zbrojit, zbroji, zbrojit.“
Kdo by dnes myslel na banky a něco tak složitého, jako byla finanční krize v roce 2008, když máme něco tak jednoduše pochopitelného a uchopitelného, jako je krize migrační, která konečně nabídla „nepřítele“, který se dá snadno identifikovat, je fyzicky dostupný a snadný a rychlý způsob řešení tohoto problému vymyslí každý jouda. Jenže finanční krize z roku 2008 ani zdaleka nezmizela, jen byla zametena pod koberec, kde zapomenuta stále doutná a může kdykoliv znova explodovat. Tehdy totiž nešlo o havárii, ale o systémovou krizi v systému, který se nezměnil.
Pokračovat ve čtení „Sejde z očí, sejde z mysli, pořád nás má ale v hrsti“
Standardní definice pojmu hoax [1][2] operují s tím, že se jedná o dezinformaci či mystifikaci, tedy o zprávu nejenom masivně se šířící, ale ve své podstatě lživou. Já jsem ovšem přesvědčen, že tato definice je nedostatečná a že by měla být rozšířena o zprávy ve své podstatě pravdivé, u nichž ale došlo ke změně kvantity v kvalitu, v jejímž důsledku se ze zprávy o jednotlivině stala zpráva o obecnině.
Premiér B. Sobotka poskytl sobotním LN obsáhlý (dvě strany) rozhovor. Česká obec vlastenecká ho nejspíš „ukřižuje“ za větu: „Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům,“ já však považuji za závažnější jiné premiérovo sdělení:
Jednoduché řešení nemá ani migrační krize. (…) Turecko nereaguje dostatečně razantně. (…) Abychom měli Turecko, které bude kooperovat, protože bude mít šanci na strategické partnerství s Evropou a na sblížení. Ne Turecko vůči Evropě odtažité – vývoj v posledních letech k tomu vedl, Turecko se vzdalovalo a k ničemu dobrému to nevedlo, jak teď vidíme.
Zaujala v eseji Stanislava Vozky Zachránci civilizace jedna pasáž, vlastně která je v jejím kontextu vlastně zcela okrajová, mě však přijde signifikantní pro jistý druh zmatenosti, která v diskusích o Evropě panuje (a poslední dobou řekl bych sílí):
Dovede si vůbec někdo představit, jak do Řecka nebo Itálie proti vůli jejich občanů a vlád vjíždějí obrněné transportéry Frontexu? Jak jsou vítány střelbou paramilitárních skupin (armády by patrně nezasáhly) místních vlastenců? Chápe ten, kdo podpořil onu zhůvěřilost v domnění, že se to jeho nedotkne, co činí? Že si říká o to, aby se příště, pokud to někdo v Berlíně a Bruselu uzná za vhodné, stal se cílem okupačních jednotek EU on a jeho země?
Tribun 