Rubrika: Studovna

Jak to vidí Rusové, aneb co vám ve škole neřeknou a v televizi neukážou


A když řeknou a ukážou, tak vám budou tvrdit, že tak to je správné, že tak to má být, že kolonialismus je forma osvěty a humanitární katastrofa kolaterálním nákladem boje proti komunismu.

P.S. Není vám to místy až nepříjemně povědomé? Co se ekonomické transformace týče, mohlo by se Rusko klidně zaměnit za Česko, my jsme měli jen to štěstí, že na nás Západ neměl takovou pifku a nechtěl nás mocí mermo i ponížit a zastrašit.

P.P.S. Je to stejný dokument, který již zveřejnila např. Outsider Media, já jsem ovšem udělal ten extra krok navíc, že jsem si ho stáhl a uložil, takže když z Youtube náhodou zmizí, tak stačí říct a já ho tam vrátím.

Jak komunisté „zdevastovali“ Československo


Takto vzpomíná Carl Horst Hahn, někdejší manager Volkswagenu (ten, co teď dostal od prezidenta Zemana vyznamenání) na privatizaci mladoboleslavské Škodovky:

Zájem o Bratislavu přiměl naše partnery, aby nám ukázali i Škodu v Mladé Boleslavi. Tam jsme byli velmi příjemně překvapeni. Vše kontrastovalo s vydrancovanou továrnou IFA ve Cvikově a tristním Trabantem, ačkoli jeho z nouze zrozená karoserie byla bezpochyby geniální. Díky Škodě Favorit disponovala Mladá Boleslav moderním vozem ve třídě Volkswagenu Polo, který bylo možné prodávat všude, na Západě ovšem po několika úpravách. (…) Při bližším pohledu se ukázalo, že hliníkový motor Škoda 1.3 l má dokonce takový potenciál, že byl zakrátko použit u jednoho z modelů VW a ušetřil nám první větší investiční sousto. Zjistili jsme, že ČSFR byla stále v kontaktu se Západem, na rozdíl od NDR. Velmi brzy jsme nabyli dojmu, že NDR byla sice vždy v čele hospodářských statistik RVHP, ale lidé v ČSFR ji jednoznačně předčili co se týče kvality života a duševní nezávislosti.

Tedy já vám nevím, ale copak takhle vypadá spálená země, kterou jsme podle našich tzv. demokratů měli po 40 letech budování socialismu být? Ale nedávám to sem proto, abych minulý režim chválil, vadí mi jen to neustálé vymlouvání se na komunisty a stylizování se do role jejich obětí. Evidentně jsme po převratu v roce 1989 měli na čem stavět a bylo jenom na nás, jak se svým osudem naložíme. Rozhodli jsme se pro Klause, Koženého, privatizaci, tunelování, montovny atd. atp., ale to už bylo rozhodnutí polistopadových (pseudo)elit, s tím už (pseudo)komunisté nic společného neměli.

Lapeni v překladu


Pro překladatele z mrtvých jazyků buddhismu, pocházejícího navíc z křesťanské tradice, představuje převod podobného textu výzvu na samých hranicích možností. Tak lze pochopit, proč na překlad dvacetistránkového textu je potřeba dvacetiletého studia. Jakkoli je totiž duše současného Západu spíše „ateizovaná“ a materialisticky nastavená, neplatí to tak docela o našem jazyku – v jednotlivých pojmech i ve skladbě řeči je křesťanstvím prosycen.

(T. Vystrčil v recenzi na knihu J. Holby Diamantová sútra)

Rozhovor s radikálně levicovým bojovníkem novoruské armády


Na webu Levá perspektiva vyšel Rozhovor s radikálně levicovým bojovníkem novoruské armády. Působí velmi idealisticky až pateticky, místy naivně a popravdě trochu archaicky, ale na každý pád je autentický a jako takový je pro pochopení situace na východě Ukrajiny a cílů a motivace povstalců (alespoň některých) mnohem cennější, než konfekční strašení Ruskem.

Opium lidstva


Cituji Zdeňka Zacpala citujícího Nigela Barbera v textu Ateismus vítězí nad náboženstvím:

Barber chápe náboženství jako mechanismus k vypořádání se s nepříjemnými emocemi coby psychologickou záštitu poskytovanou bezmocným lidem. Je nejmocnější tehdy, když je život nejnesnesitelnější, tedy v nefunkčních společnostech trpících sociální nerovností, bídou, hladem, nemocemi, násilím a nekonečnými válkami. Lákavý příslib příštího života má ty nepříjemnosti vykompenzovat.

Nejmenší roli hraje náboženstvím naopak v zemích, jejichž občané se těší dostatku jídla, slušné životní úrovni, sociálnímu zajištění, nestrannému soudnímu systému (…) jsou vzdělaní, zdraví (…) zkrátka tam, kde lidé mají nejméně nejistot a starostí o budoucnost.

Náhražkami náboženství se silným emocionálním nábojem do budoucna mají být a budou zábava a hry, sportovní fandovství i některé chemické substance.

Je nabíledni, proč je náboženství, zejména katolické, našimi elitami tak protežováno: čím silnější role náboženství ve společnosti, tím více chudoby, ponižování a vykořisťování společnost snese.

 

Meze liberalismu


Liberalismus je v liberální demokracii něco jako posvátná kráva, tabu, o němž se ve veřejném prostoru nepochybuje. Pokud chcete kritiku liberalismu dostat z internetového disentu do veřejného prostoru, potřebujete k tomu někoho, jako je enfant terrible evropské politiky, maďarský premiér Viktor Orbán, který v projevu, jenž nedávno vyvolal po celé Evropě takové pozdvižení, říká toto:

Výchozí bod liberálního uspořádání společnosti je z pohledu vztahu mezi dvěma lidmi postaven na myšlence, že můžeme dělat vše, co neomezuje svobodu druhého.

Jde sice o intelektuálně mimořádně přitažlivou myšlenku, jenže není jasné, kdo bude říkat, kde je ona mez, za kterou něco porušuje moji svobodu. A jelikož to není dáno samo sebou, pak o tom někdo musí rozhodnout a určit tuto hranici. A jelikož jsme neurčili nikoho, kdo by o tom rozhodl, setkáváme se v běžném životě neustále s tím, že o tom rozhodoval silnější.

Konflikty pramenící z vzájemného uznávání svobody druhého jedince se nerozhodují podle principu nějaké abstraktní spravedlnosti, nýbrž se děje to, že vždy má pravdu silnější.