Štítek: Rusko

Na prahu války


Výborný komentář k aktuálnímu dění zveřejnil Vlk na Kose; sám bych asi nenapsal nic jiného ani lepšího. Chtěl bych dodat jen jednu věc, a protože komentáře nejsou u toho postu povoleny, okomentuji to zde u sebe. Jde o ten to odstavec (redakčně upravený):

Mimochodem Rusko už nevratnou ztrátu prestiže včera v  tom incidentu  – utrpělo!  Su 24 byl sestřelen tureckou raketou. Původní informace tvrdili, že šlo o střelu z pozemního raketového systému, ale už jsou jiné, které tvrdí, že šlo o odpal z turecké F16.  Nejméně posledního půl roku jsme byli zásobováni informacemi, že  Rusko je momentálně lídrem v  tzv. radioelektronickém boji a že je schopno vyřadit radary a naváděcí  prostředky jakéhokoli protivníka, či lépe – oslepit jej. F 16, navíc turecká, není žádný poslední výkřik letecké a raketové techniky. Údajně si Rusko za pomoci pozemních stanic a ve vzduchu neustále patrolujících Iljušinů s elektronickou rušící výbavou mělo vytvořit doslova bublinu nedotknutelnosti.  A  nyní hladký sestřel!  Prostě ztráta prestiže pro ruskou vojenskou techniku jako hrom!

Já jsem totiž přemýšlel nad tím samým, protože to byla jedna z prvních věcí, která mne napadla – a došel jsem k jinému závěru: Co když měli Rusové rozkaz se nebránit a na Turky nestřílet, aby předešli eskalaci? Potom by to neznamenalo ztrátu ruské prestiže, ale naopak její posílení, protože by tak ukázali zdrženlivost a zodpovědnost, která Turkům (a proto tranzitivně celému NATO chybí). Zbývá otázka, proč se tím Rusové zatím nepochlubili, ale to může být proto, že tuší, že by to nikdo neocenil (ani na Západě, ani v Rusku), nebo proto, že to nebylo nařízení z Moskvy, ale iniciativa pilotů a jejich velitelů. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy ruští vojáci zachránili svět tím, že při práci přemýšleli a nepostupovali striktně podle předpisů.

Vmanévrovalo se Rusko v Sýrii do pozice, kdy nemůže neuspět?


Alespoň podle západních médií soudě bylo Rusko ještě před rokem odepsaná veličina. V naprosté mezinárodní izolaci, zdrcené západními sankcemi a s armádou schopnou tak maximálně anektovat nikým nebráněný Krym, který anektován být chtěl. Jenže v Rusku buď vůbec nesledují západní média, nebo je neberou moc vážně, takže Rusko je tu pořád, sankce nesankce, světoví státníci se v Moskvě střídají jak apoštolové na orloji a ruská armáda už měsíc v Sýrii dokazuje, že pokud tehdy neobsadila celou Ukrajinu, nebylo to proto, že by na to neměla.

Pokračovat ve čtení „Vmanévrovalo se Rusko v Sýrii do pozice, kdy nemůže neuspět?“ →

Rusům se v Sýrii daří


Navzdory tomu, že západní komentátoři přesvědčují sami sebe i svět o opaku, ruská kampaň v Sýrii je zatím úspěšná, a to jak vojensky, tak politicky. Mám to tomu tvrzení následující důvody: Rusové ukázali, že dokáží poměrně nepozorovaně přepravit poměrně velký vojenský kontingent na poměrně velkou vzdálenost a na držet ho na místě v plném nasazení. Celá kampaň nejenom že zatím probíhá beze ztrát (no dobře, jsou to Rusové, tak ztráty třeba tutlají a nepočítají), ale především v plné síle. Jelcinovská ochablost ruské armády je podle všeho ta tam a ruská technika je plně funkční a snese vysokou intenzitu nasazení, přičemž prokazuje značnou míru efektivity. Při tom všem si Rusové drží dostatečný distanc na to, aby se nenechali zatáhnout do druhého Afghánistánu. A podle kurzu rublu soudě nemá tahle avantýra zatím ani žádný zásadní vliv ne ruskou ekonomiku.

To byly v kostce důvody vojenské, a teď důvody politické. Rusko ukázalo, že má zuby, nebojí se je použít, a nadále bude tancovat podle svých vlastních not, ne podle amerických. Když o to budou USA stát, tak si s nimi rádo zajamuje, ale tím to končí. Co není na první pohled tak zřejmé, ale o to významnější, že intervencí v Sýrii Rusko donutilo Západ otevřít karty přiznat, že jeho řeči o boji proti Islámskému státu byly právě jen řeči, ale ve skutečnosti mu vždycky šlo jen o svržení syrského režimu ať to Sýrii stojí, co to stojí, jinými slovy že občanskou válku v Sýrii udržoval a podporoval Západ a nese za ni – a s ní i za uprchlickou krizi v Evropě – plnou odpovědnost.

2x Vladimír Putin


Pokud jde o to udělat si vlastní názor, je originál vždy lepší, než recenze. O tom, co ruský prezident Putin říká a co si myslí, se u nás sice píše poměrně hodně (v jistém smyslu až obsedantně hodně), ale v naprosté většině zprostředkovaně a s přiloženým doporučením, co si o tom myslet, nebude proto na škodu si poslechnout přímo Putina. Když jde totiž o to, co říká Putin, je vždy lepší poslouchat Putina než Putnu. A že ten Putin nemluví hloupě, ale naopak s přehledem a nadhledem, který jeho českému kolegovi zcela chybí (o zbytku české politické scény nemluvě).

Pokračovat ve čtení „2x Vladimír Putin“ →

Rusové v Sýrii


Pokud Rusové zahájí – či podle některý zdrojů již dokonce zahájili – přímou vojenskou intervenci v Sýrii na podporu syrské vlády proti Islámskému státu, bude to strategie sice nákladná a riskantní, ale zároveň ambiciózní a znamenající převzetí strategické iniciativy. Kromě pojištění si přístavu v Tartu – samozřejmě pokud bude intervence úspěšná – takovým krokem Rusko jednak prokáže, že jej sankce na kolena nesrazily, ale má stále dostatečné vojenské kapacity na prosazování svých zájmů, a jednak přinutí Západ odkrýt karty a zaujmout jednoznačný postoj k IS, který Západ sice odsuzuje a označuje za svého nepřítele, zároveň proti němu ale nijak aktivně nezasahuje. Ruská intervence proti Islámskému státu bude znamenat, že se Rusko a Západ stanou de facto spojenci (a Rusové budou moci Evropanům předhazovat, že zatímco USA jejich problém s IS vytvořily, Rusko ho vyřešilo) a Západ nebude mít jinou možnost, než buď začít s Ruskem spolupracovat, nebo otevřeně podpořit Islámský stát. Pokud ovšem Západ nebude chtít bojovat na straně IS proti Rusku a Assádovi (což by se vnitropoliticky asi špatně prodávalo, zejména v Evropě, která existenci IS skrze uprchlíky reálně pociťuje), bude se muset buď, byť nepřímo, postavit na jejich stranu, nebo s z oblasti zcela stáhnout. Každopádně jsou Rusové na nejlepší cestě připravit Evropě pořádnou blamáž a vrátit se do 1. ligy geopolitiky. A já raději uvidím úspěch Ruska, než úspěch IS; je mi jedno, kdo šlápne těm zmetkům z IS na krk, jestli Rusové, Číňané nebo Íránci, hlavně že už někdo začne něco dělat, na rozdíl od planých žvástů Západu.

Jak to bylo v Sevastopolu


Přímý účastník je vždy lepší svědek, než podání třikrát přefiltrované přes různé agentury. A je-li ten svědek navíc anarchista, tedy z podstaty věci nepřítel státu, dá se snad čekat, že nebude věci lakovat narůžovo. Takže co říká sevastopolský anarchista Alexej Šestakovič o připojení Krymu k Rusku? Ve zkratce: Rusové nemuseli nic falšovat, referendum věrně odráželo nálady a touhy obyvatel Krymu.

Pokračovat ve čtení „Jak to bylo v Sevastopolu“ →

Na krásné rudé plóščadi


Protože jsem nemohl sledovat moskevskou vojenskou přehlídku k 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce v přímém přenosu, pustil jsem ji alespoň ze záznamu níže (ten záznam není úplně bez chyby, zkraje do něj někdo mumlá anglicky a asi ve třech čtvrtinách, kde zřejmě bylo v reálu finále, je chyba). Díval jsem se poctivě celou dobu, ale ani na okamžik jsem se necítil ohrožen či zastrašen, z ruské vojenské přehlídky na Rudém náměstí na mě nedýchla hrozba, ale patos a pýcha, a také úleva, že Rusové (už zase) nejsou bezbranní a vydaní napospas zájmům a choutkám druhých. Upřímně, skoro těm Rusům závidím, že mají na co být hrdí a že to umějí. Tedy pocit, který jako příslušník vazalského národa asi jen těžko zažiji.

Přání otcem myšlenky, nebo triumf propagandy?


Češi mají obavy z Ruska, obraz Putina se blíží Stalinovi dí mainstream a když to říká mainstream, tak to je jistojistě pravda, protože náš mainstream je objektivní a vyvážený. Nebo že by to spíš zpráva o tom, co si lidé myslí, byla zpráva o tom, co si myslet mají, protože jak známo, stokrát opakovaná lež se stává pravdou? Ale co když se jí už stala, propaganda slaví triumf a Češi už si o Rusech skutečně myslí to, co si panstvo v Bruselu a Washingtonu přeje, aby si mysleli, aby byli ochotnější? Těžko říct, v reálném životě tak intenzivní antirusismus, jaký je prezentován v médiích, neregistruji, ale zároveň je pravda, že lidé, kteří se Ruska zodpovědně bojí a nenávistí k Rusům a pohrdáním vším ruským si léči své mindráky, také nejsou výjimkou a přibývá jich spolu s tím, jak s propuknutím ukrajinské krize začala média proti Rusku štvát. Nejsmutnější je, že takovéto „zprávy“, které by se mohly objevit v podstatě kdykoliv, když už někdo považuje za nutné jimi kontaminovat veřejný prostor, se objevují právě nyní když si připomínáme 70. výročí osvobození od nacismu a bylo by na místě si naopak připomenou úlohu a zásluhu Ruska, respektive SSSR, na porážce nacismu. Ale možná je to právě proto, abychom lépe zapomněli a snáze přijali novou verzi historie, ve které bude Sovětský svaz okupantem a Třetí říše osvoboditelem.