Zelenkův film Rok ďábla jsem poprvé viděl krátce po premiéře v kině. Pamatuji si nejen to, že nás v sále tehdy bylo asi pět, ale i ten silný dojem, který jsem si z filmu odnesl – nadšení a úžas a dětinský pocit spiklenectví že vím, že to není dokument. Teď v sobotu ho v souvislosti s výročím Jarka Nohavici dávali v televizi a já ho prostě musel vidět znova – a byl jsem zklamaný. Sountrack je stále perfektní, ten si občas pouštím pro radost jen tak, ale film samotný mi po těch letech přišel nemastný, neslaný a lehce o ničem. Ale proč? Film se změní jen stěží, jak ho tehdy natočili, takový zůstává dodnes. Změnil jsem se tedy já, jsem jiný jako divák? Nepochybně ano, ale že by až tak moc? A pak jsem na to myslím přišel – prostě podobně jako nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, neuvidíš dvakrát stejný film (a nepřečteš dvakrát stejnou knihu). Některé zážitky jsou neopakovatelné. To, co je na poprvé nové, na podruhé už nové prostě být nemůže. Na filmy, které nic nového nenabízejí, se dá dívat stále dokola, protože nemají, co ztratit. Proto je-li člověk při opakovaném shlédnutí filmu zklamaný, může to snímku i sloužit ke cti – znamená to totiž, že napoprvé byl v něčem nový, jiný, výjimečný.
Zdroje jsou, logicky
Myslím, že se není třeba bát, že by se obnova země po povodních zadrhla na tom, že by nebyly zdroje. Zdroje jsou a je jich víc, než dost. Pokud se totiž mohou najít desítky miliard (ať hovořím jenom o penězích) na tzv. církevní restituce, potom se musí najít i miliardy na opravy poničené infrastruktury a na pomoc vyplaveným (třeba i na výkup jejich neprodejných domů). Platí přece i pro stát, že nejprve platím nájem, a až potom si kupuji kaviár, že nejprve spravím děravou střechu a až pak jedu na dovolenou na Seychely, že si dávám peníze stranou na mimořádné výdaje a až pak si dopřeji zbytného luxusu? Protože tzv. církevní restituce (ve skutečnosti bezprecedentní subvence privilegované menšiny) jsou právě takovým luxusem, který si mohou dovolit, až když mi něco zbude potom, co poplatím nutné. Z toho, že stát přistoupil k tzv. církevním restitucím, tedy logicky plyne, že jeho zdroje jsou takřka neomezené a rezervy nevyčerpatelné. A pokud do toho chcete někdo tahat nějakou morální povinnost, tak ano, stát má morální povinnost postarat se o bezpečí a prosperitu svých občanů, ne o vypasená břicha věčně hladového kléru.
Přijdou ještě větší povodně a my nechceme být připraveni
Rozhovor s geologem Václavem Cílkem na téma povodně jsem již sice inzeroval na Twitteru, ale neuškodí si některá jeho slova poznamenat. A nejde ani tak o jeho varování, že přijdou další a větší povodně a že ty současné jsou díky medializaci dramatičtější, než by zasloužily (s veškerým respektem k lidem z Mělníka nebo Zbraslavi, pro které jsou reálné až dost), jako o jeho vysvětlení příčin současného stavu:
Zcela eliminovat velké povodně nejde, lze je pouze omezit souborem různých opatření. Ta bývají technická a přírodní. K těm druhým patří zejména to, aby se co nejvíce vody vsáklo tam, kde spadne. (…) málo vody zůstává v krajině. Kolem deseti až dvanácti procent Evropy je dnes vybetonováno a vyasfaltováno, to je jeden z důvodů. Dalším problémem je stav lesa, zejména nepřiměřeně velké množství smrků. Pro zadržení vody by bylo lepší mít daleko více listnatých stromů. Jinak se také obdělává zemědělská půda. Velmi negativní je zastavování dalšího prostoru novými domy, a to i v záplavových pásmech. Nad tím by se měli starostové skutečně zamyslet, co provedli špatně. Nechat si postavit domy v záplavových oblastech a pak křičet o pomoc, to je podivné.
Ještě důležitější je ale jeho vysvětlení naší neschopnosti a neochoty situaci řešit:
Jezuité plánovali na dvě stě let dopředu. V 19. století se uvažovalo na desítky let dopředu. Dnes je naše uvažování v limitech toho, jak daleko umíme odhadnout ekonomický vývoj. To je tak dva, tři, čtyři roky. Maximálně na dobu jednoho až dvou volebních období. Politik má jedinou starost: aby byl zvolen a pak aby byl znovu zvolen. (…) Každý dnes hovoří o rychlém ekonomickém růstu, je to jako zaříkávadlo. Růst přináší zisk, ale i problémy a rizika. Proti klimatickým, ekonomickým či energetickým extrémům lépe působí spíše dlouhodobá stabilita a to, že technokratická řešení omezující přírodní pohromy mohou existovat současně s ekologickým přírodním pohledem na věc a že se mohou doplňovat.
Hrdinové bez bázně a hany, zato s kapavkou
Bandité v uniformách – US Army v osvobozené Francii:
Američtí vojáci válčící ve druhé světové válce jsou obecně líčeni jako čestní občanští bojovníci z té „největší generace“. Nová kniha nicméně odhaluje temnou stránku některých vojáků v osvobozené Francii, pro něž bylo rabování či znásilňování běžné. (…) Americká propaganda válku vojákům „neprodávala“ jako boj za svobodu, píše Robertsová, ale jako „sexuální dobrodružství“. (…) Po vítězství měli vojáci pocit, že nastal čas vybrat si odměnu. (…) Osvobození Francie byl americké veřejnosti podáváno jako milostný vztah mezi americkými vojáky a vděčnými francouzskými ženami. (…) Američané ale bordely provozovat nemohli, protože se báli, že by se zvěsti o promiskuitě vojáků dostaly až k jejich manželkám doma. Tím spíš, podotýká Robertsová, že mnozí američtí velitelé nebrali stížnosti vážně, protože byli přesvědčení, že mít sex na veřejnosti je ve Francii normální. (…) souzeni byli většinou jen vojáci z řad Afroameričanů a někteří z nich zřejmě na základě falešných obvinění, protože ve francouzské společnosti panoval hluboce zakořeněný rasismus.
Západní a východní pojetí církevního zboží
V textu Libora Jana Příběh intelektu, vůle a víry v boha, který vyšel v Dějinách a současnosti 5/2013 tematicky zaměřených na výročí Cyrila a Metoděje, je následující pasáž:
Nelze ani vyloučit, že oba muži měli rozdílné představy o charakteru a fungovaní církve – Svatopluk patrně zastával francké představy vycházející z pojetí „Eigenkirche“, kde zakladatel s církevním majetkem nadále nakládal, Metoděj pod byzantským vlivem prosazoval patrně plnou držbu kostelů i příjmů církví.
Zdůrazňuji, že se zde bavíme o 9. století. Lze tedy říci, že tradičně a historicky tzv. církevní majetek církvi nikdy nepatřil absolutně, nejenom za Rakouska-Uherska, ale ani dávno předtím, na samém úsvitu přítomnosti církve v (budoucím) českém prostoru. Tzv. církevní restituce organizované vládou jsou svojí podstatou v rozporu se západní tradicí a vedou nás (ve 21. století!) do východního civilizačně-kulturního okruhu. Vládní argumentace je absurdní, v žádném případě se nejedná a nemůže jednat o restituce, ale jde i z tohoto pohledu o čistou defraudaci.
Melounové štěstí od ČSOB
Banky jsou z neschopnosti zlákat dostatek hejlů do II. pilíře buď zcela zoufalé, nebo už rezignovaly, ale způsob, kterým to zkouší ČSOB, naznačuje, že v úspěch snad ani nedoufají a zkoušejí to jen z povinnosti. Totiž přišel ženě luxusní dopis s nabídkou „melounové penze“ (odkaz na lidové označení pro milión, který není třeba blíže vysvětlovat, protože každý ví, že ve II. pilíři se stane milionářem a kdo to neví, tomu to Viki Cabadaj vysvětlí) a celé řady bezkonkurenčních výhod, které s sebou nesou. To máte slevu 1000,- Kč na pojištění auta. Na rok. Zvýhodnění sazba 1,8% na spořicím účtu. Také na rok. Bonus 1000,- Kč po třech měsících. Jednorázově. Nebo sleva 1000,- ze vstupních poplatků za investice. Rovněž jednorázově. Koho tímhle chtějí dojmout? Vstup do II. pilíře je smlouva v zásadě na celý život, uzavírá se na patnáct dvacet třicet let a na částky v desítkách, či spíše stovkách tisíc korun. Nabízené „výhody“ jsou ve srovnání s tím zcela marginální a bezvýznamné. Stačí pohyb ceny fondu a pár procent a získaná tisícikoruna je pryč dvakrát i třikrát. Když nic jiného, tak tahle bezradnost, tahle neschopnost nabídnout něco opravdu atraktivního a racionálního, ukazuje, jaká hloupost II. pilíř je (o vládních lžích a manipulativní zaměňování spoření a investice ani nemluvě). Jestli se na tohle nechá někdo nachytat, tak si ten II. pilíř zaslouží. Za trest a výchovně.
Kult hákového kříže
Jsi naštvaný, jsi frustrovaný, jsi zmatený, připadáš si bezmocný a tak si oholíš hlavu, na prsa si vytetuješ hákenkrojc a najednou je všechno v cajku. Najednou jsi king. Něco znamenáš, někam patříš. Svět dává smysl, znáš příčiny, už víš, že za to můžou negři a židáci a další přistěhovalecká verbež, která na tobě a celé bílé Americe jen parazituje. Máš odpovědi a máš řešení.
Strom č. 1
Nejen politikou živ je člověk. I proto si chci již dlouho pořídit sbírku portrétů stromů a proč nezačít třeba právě dnes? První model je sice v poloze pro strom poněkud nedůstojné, ale přesto má pořád víc důstojnosti, než leckdo jiný i když stojí.
Zločin
Na seriály většinou nekoukám, a na ty vysílané po desáté večer už teprve ne, ale u dánského seriálu Zločin jsem na doporučení v komentářích k recenzi Nesbøva Sněhuláka učinil výjimku a dobře jsem udělal. Zločin je detektivní seriál, ovšem jde v něm o zločin jediný – vraždu mladé dívky. To, co by jiní tvůrci zvládli odvyprávět během dvou hodit, se v Zločinu odehrává na ploše dvaceti dílů, což ovšem neznamená, že by byl Zločin nudný či zdlouhavý. Zločin je napínavý, jen není akční.
V ponížené úctě vaše oddaná kolonie
Cituji z dnešní zprávy E15 Temelín levné F-16. Češi nabízejí Američanům obchod:
ministerstvu obrany záleží na tom, zda si Westinghouse, který soutěží o dostavbu dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelín, výrazně posílí pozici tím, že vláda USA nabídne výhodný pronájem či prodej stíhaček
Nečasův kabinet snaží vyvážit nabídku ruského konsorcia MIR.1200 na širokou spolupráci s českými firmami
Podle některých vládních zdrojů dokonce nelze vyloučit ani to, že dohoda s Američany o poskytnutí F-16 by mohla být náplastí za zrušení tendru na dostavbu temelínské elektrárny, o němž se v poslední době spekuluje.
Jinými slovy, vládě Petra Nečase leží zájmy USA na srdci více, než zájmy České republiky. Vládě je jedno, co je pro republiku vhodné a výhodné, důležitější pro ni je, aby na tom USA vydělaly. Aby na nás vydělaly. Hlavně, aby to byli Američané, ať nás to stojí, co to stojí. Výhodnější nabídka Rusů nebo Švédů musí být eliminována, nebo prostě zazděna. Vítěz tendru je předem jasný. S takovou nám už Švédové neprodají ani masové kuličky pro IKEU.
Tribun 