Doba vymknuta z kloubů šílí, jak na vlastní kůži zažil v Brně Matěj Hollan:

Tak jsem tam došel s mírným zpožděním a vidím, že kolegové mizí pryč. S velmi zvláštním důvodem – na Matěje, předsedu parlamentní strany, tam začali verbálně, avšak důrazně a s výhružkama násilí útočit nějací borci, že on rozhodně do této hospody nesmí. Bylo to velmi nepříjemné, ne jen hospodské tlachání. (…) Volám tedy a najedou ke mně přistoupili velice důrazně dva štamgasti, se kterými se znám od vidění mnoho let, kdy se U Poutníka potkáváme. „Vypadni, nebo ti rozbijeme hubu… Dopiješ to pivo a vypadneš pryč, do týhle hospody už nepáchneš, tady pro tebe není místo… Stropnickýho sem tahat nebudeš… Refugees NOT welcome!!!“ (…) Ta hlavní nabušená korba nebyl nějaký anonymní týpek odvedle. Byl to profesionální advokát trestního práva. Byl to obhájce Dahlgrena, Richard Špíšek, se kterým jsem se nedávno bavil o tom, jak je hrozné, že lidé i blízké okolí na něj nadávají, že Dahlgrena hájí a uplatňují tu zvrácenou logiku, že advokát obžalovaného je taky vlastně tak trochu vrah.

Tak nějak chci věřit, že to je kec, hoax, nějaká umělecká performance, ale bohužel rozklad společnosti, který nevyhnutelně vede k podobným koncům, je nepřehlédnutelný. Strach, nenávist, agrese… Jedněm vadí uprchlíci, druhým údajní ruští agenti a třetí si vzpomněli na staré dobré Cikány, ale všichni dohromady posouvají společnost někam, odkud už nemusí být návratu. Asi bych se i já měl začít bát. Ne Rusů, ne Syřanů, ale Čechů.