Knihy neumírají

Já vím, že vy víte, že já vím, že je to již téměř čtrnáct dní, co zemřel Umberto Eco. Co ale určitě nevíte, jak mě samotného překvapilo, že je mi to vlastně jedno, přestože jsem ho četl rád a hodně. Fenomenální Jméno růže hned několikrát, Foucaultovo kyvadlo sice jenom jednou, ale o to silněji mě zasáhlo; z těch, které jsem četl až když už jsem to provozoval zde, to byl Ostrov včerejšího dne a Pražský hřbitov. Ty knihy jsou dobré, budou se číst stále a jestli jejich autor ještě žije a píše je vlastně úplně jedno. Knihy jsou svébytné artefakty, možná by se dalo říci přímo bytosti. Spisovatel žije dál v svých knihách, podobně jako rodiče ve svých dětech, ale tak, jako mají svůj vlastní život děti, mají ho i knihy. Pro někoho může být děsivé, jak je člověk postradatelný, pro jiného to může být úleva. Umberto Eco, při vší úctě, světu chybět nebude, ale Jméno růže, to bych chybělo velmi. To je půvab – a možná podstata – literatury.

Uprchlíci nemůžou za vase posraný životy

Bylo mi doporučeno, abych si jako odstrašující případ humanistické perverze přečetl verše zveřejněné v článku Uprchlická krize v poezii: Až dneska večer usneš, oplotím tě drátem. Tak jsem se začetl a našel jsem – tedy s tou rezervou, že poezii nehovím – výběr básní od průměrných až podprůměrných k velmi zdařilým, z nich asi největší dojem na mě udělal původně text písně Uprchlíci nemůžou za vase posraný životy od autorky(!) s pseudonymem Potmě:

Uprchlíci nemůžou za vaše posraný životy
Ztracený iluze v pevnosti Evropy
Uprchlice nemůžou za tvuj posranej život
Postavenej z předsudků a pokřivenejch hodnot

Chceš nenávidět lidi jen protože jsou jiný
Ve vlkhkejch snech se vidíš jak je střílíš
Obviňuješ druhý vůbec nevíš jak to chodí
Kdo nosí čí kabát kdo si za čím stojí
Absence myšlení jiní ti definují cíle
Katalogy lidí který je třeba nenávidět
Nechal sis namluvit co si máš myslet
Na co se dívat a co vlastně vidět
Vyprávějí ti vymyšlenej příběh
Imaginární okovy koncepce národa
Díky státu jsi zapomněl co je svoboda
Svoboda to jsou svobodný lidi
Tvůj hrudník ostnatým drátem oplotili
Jak se žije když umíš jenom nenávidět
Když přeješ lidem smrt a přeješ si je střílet
Migrace je otázka života a smrti a ne nějakej výlet
Jednou se budeš divit že tě nenávidí
V jejich srdcích Nezbylo místo pro cit
po tom co viděli jejich oči
Utopils jejich lidskost a soucit
V moři předsudků utopils jejich soucit

Fašistům jednadvacátýho století se říká slušný lidi
Český mámy svý děti vyzbrojili
Touhou po stavění zdí
Pokojíčky vyzdobený spektakulární lží

Polib mi prdel s jakýmsi státem
Až dneska večer usneš oplotím tě drátem
Nechám tě žít v soukromý totalitě
Tak si to chtěl Nebo jaks to myslel
Když si říkal že bys je střílel.

Pokračovat ve čtení „Uprchlíci nemůžou za vase posraný životy“ →

Kliniku vám nenecháme

Tak to vypadá, že nedávná demonstrace na její podporu po žhářském útoku byla labutí písní Klinky. Stavební úřad Prahy 3 totiž zázračně nalezl dávno ztracené kolaudační rozhodnutí, podle kterého je Klinik klinika a jakékoliv jiné využití je v rozporu se zákonem a ÚZSM, jenž budovu vlastní, na to konto zřejmě neprodlouží aktivistům, kteří toto doupě subverze provozují, nájemní smlouvu. Uznávám, že na její prodloužení asi nemají aktivisté právní nárok a dobře věděli, za jakých podmínek v budově mohou fungovat, ale to nic nemění na tom, že se podle mého názoru jedná jen šikovnou záminku, asi jako když Al Caponeho dostali na nezaplacené daně. Kde se tak najednou vzala ta zásadovost stavebního úřadu, když jinak jsou stavební úřady známy tím, že nemají problém přimhouřit oko a zpětně legalizovat i černé stavby? Jestli ono to nebude spíš tím, že městská část nechce, „aby byla Praha 3 bojištěm levicových a pravicových extrémistů,“ jak podle Metra stojí v oficiálním dopise radnice vládě. Prostě žádné levičáky, co nám kazí metropolitní kapitalistickou TINU a ukazují, že to jde i zadarmo a bez dolování renty, tady nechceme. Podle mě jsou ale podniky jako Klinka přesně tím, co ze sterilní kancelářské fabriky dělá živoucí město. Kanceláří je v Praze už dost, co Praze chybí jsou Klinky. Jenže o ně Praha zájem nemá, nejspíš ze stejných důvodů, z jakých jde na ruku developerům – z ideologických. Paní starostka Prahy 3 je totiž z TOP09. To dává smysl, ne?

Volím vykoupení

Ne, nebojte se, nenašel jsem Ježíše, jen chci vyjádřit, že kdyby mě nedejbože potkala ta příhoda, že by mne unesli piráti nebo teroristi, tak bych dal přednost tomu, aby mne vláda bezcharakterně vykoupila, než aby mne charakterně nechala chcípnout. Skutečně obdivuji jistotu a zásadovost opozičních politiků, kteří si jsou jistí, že jim ani jejich příbuzným se nic takového stát nemůže, a kdyby se to náhodou stalo, tak budou na vládu tlačit, aby je proboha hlavně nezachraňovala. Napadání vlády ze strany opozice za to, že za dvě unesené Češky zaplatila výkupné a pět unesených Čechů vyměnila za jednoho Libanonce mi přijde jako nefér pozérství, které je navíc sprosté vůči uneseným i jejich příbuzným. To se to opozici principiálně machruje, když v té situace nejsou a nejsou to ani oni, kdo by musel příbuzným rukojmí vysvětlovat, že ve státním zájmu hodili jejich příbuzné přes palubu, protože s teroristy se nevyjednává. Co je tohle vůbec za blbost, že s teroristy se nevyjednává? Proč se nejdřív nezkusit domluvit po dobrém? A když už to nejde, proč nejprve nezaplatit, nezachránit rukojmí a až pak řešit, jak to z těch lumpů dostat zpátky? Zaplatit výkupné je možná špatný signál vyslaný teroristům, ale nezaplatit a nechat bez pomoci je zcela jistě špatný signál vyslaný vlastním občanům.

Kliniku nedáme

Poslední dobou jsem demonstrace poněkud zanedbával, ale vynechat tu dnešní na podporu žižkovské Kliniky po včerejší „afterparty“ nacistů, vlastenců, slušných Čechů či co to vlastně bylo za hovada, co ji napadli kameny a pokusili se ji zapálit, mi svědomí prostě nedovolilo. Když jsem dorazil na místo, policie nikde (dobrá zpráva), náckové také nikde (ještě lepší zpráva) a na místě víc než hrstka demonstrantů (nejlepší zpráva). A to ještě mnozí docházeli později a někteří až po skončení, protože levice holt nemá ten smysl pro řád a pořádek, jako pravice. Nakonec účast opravdu nebyla marná (to je já má vždycky velké oči a na každé demonstraci čekám 12x tolik lidí, co nakonec dorazí) a projevy stručné a k věci; ten první byl dokonce po dlouhé době první autenticky levicový, který jsem slyšel, škoda, že nevím, kdo mluvil. Bylo to krátké, ale dobře, že jsme se sešli, a dobře, že bylo spousta mladých, dokonce tak mladých, že je ani neznám od vidění z minulých demonstrací. Na druhou stranu jsem neviděl spoustu známých tváří a moc bych za to nedal, že to nebylo proto, že by neměly čas přijít. Snad se ti namachrovaní vlastenčící srabíci alespoň trochu lekli, že Kliniku nedáme.

Privilegovaní křesťané

Tak jsem se dočetl, že Jihlavští lékaři odmítli vyšetřit křesťanské uprchlíky z Iráku a musím říct, že mě to docela nadzdvihlo ze židle. Proč je v tom titulku napsáno křesťanské? Copak na tom záleží? Je snad jejich právo na lékařské vyšetřené nějak ovlivněno tím, že jsou křesťané, je snad proto silnější, nebo proto vůbec existuje? No a pak jsem ten článek otevřel a z obrázku na se na mě směje usměvavá a upravená rodinka, všichni čistí, oblečené, žena dokonce nalíčená. Nic proti těm lidem nemám, nevadí mi, že tu teď budou s námi žít, jenom jsem si vzpomněl na to, jak byla bosým a otrhaným uprchlíkům, kteří přišli pěšky přes Balkán, odmítána pomoc s odůvodněním, že když mají mobilní telefon, tak žádnou pomoc nepotřebují. Ale to byli muslimové. Tihle křesťané, kteří nedávno přiletěli, vypadají, že materiální pomoc potřebují ještě méně, ale ti ji dostanou. A já se nemohu zbavit nepříjemného dojmu, že to nesouvisí ani tak s tím, jak moc ji potřebují, jako s tím, že jsou to křesťané. A z toho plyne nepříjemná otázka, pomohla by jim Česká republika, kdyby byli třeba ateisté?

Češi versus uprchlíci

Moc se mi líbilo, co na téma Češi versus uprchlíci napsala Alena Wagnerová:

A najednou se mi zdá, že většinová česká společnost – vidící v uprchlících jen ty, kdo ji „islamizují“ – svým odporem, založeným nikoliv na zkušenosti, ale na předsudcích, více ztrácí, než získává. Především se připravuje o možnost prověřit sebe samu mobilizací lidskosti a zjistit, které hodnoty jsou pro ni skutečně důležité. A znovu si položit otázku své evropské identity.

Fámy chtěné, fámy nechtěné

Jasně si vzpomínám na ten řev před měsícem, když nebyly hned všechny noviny a televize plné zpráv o silvestrovském násilí v Kolíně nad Rýnem, že to je komplot multikulturních elit, které chtějí tutlat pravdu. To samé když nebyly v dostatečné kvantitě rozmazávány a připomínány incidenty ze Švédska, ve kterých měli figurovat uprchlíci. Včera někdo v Praze po sérii výhrůžek pobodal ruského muslima angažujícího se v pomoci uprchlíkům. Tedy víceméně totožný zločin, jen v obráceném gardu. Žádná záplava zpráv o nebezpečných agresivních neonacistech se ovšem nekoná a nikdo ji ani nevyžaduje, nikomu nechybí. Na titulce ji až dnes pod explicitním titulkem Policie vyšetřuje napadení muslima v Praze. Přítele české aktivistky někdo bodl do břicha mají jen Lidovky, Aktuálně informuje že Muž v Praze skončil po útoku nožem v nemocnici, údajně pomáhal uprchlíkům a čelil výhrůžkám, na Novinkách je zastrčena pod věcně správným, ale víceméně neutrálním titulkem Muž napadený ve Vršovicích skončil s bodnými ranami v nemocnici, to samé na iDNESu Policisté vyšetřují pobodání muže. Útočili holohlaví, říká jeho přítelkyně. Nakonec se z toho možná vyklube opilecká rvačka nebo loupežné přepadení, ale co když je to první výstřel naší malé české „Velké vlastenecké války“? Proč sociální média nešílí a ulice nebouří, že se tutlá pravda? Vyčkává snad, jak se to vyvine? Ale co tak najednou? To teď neví, jaká je pravda, když před měsícem to bylo v případě toho, co se děje v dalekém Kolíně nebo ještě vzdálenějším Stockholmu jasné? Nebo na tomhle napadení nezáleží, protože jde o muslima? Nebo je to dokonce záslužný čin, protože jde o aktivistu? Nebo prostě v tomto případě pravda jen nikoho nezajímá, protože nikdy nikoho nezajímá a lidé prostě jen chtějí číst o tom, co potvrzuje jejich předsudky, a nechtějí číst o tom, co je narušuje? Nejspíš ano, co také jiného čekat od lidí.

Pivař proti pivu

Mám rád pivo? Ano. Piji pivo? Ano. Možná dokonce víc, než by bylo zdrávo. Podporuji nápad ministra financí Babiše na snížení daně z točeného piva? Ne. Česko má problémy s alkoholismem (to že spousta Čechů považuji alkoholismus za normální a přirozený ještě neznamená, že je zdravý a nepředstavuje problém) a podporovat ho snižováním daně z alkoholických nápojů je hloupost. A pivo alkoholický nápoj je. Situace, kdy je pivo v našich restauracích levnější než voda (která kolikrát chybí v nabídce vůbec), je absurdní a není jediný důvod ji ještě podporovat. Babišův návrh bych dokázal podpořit za jediné podmínky: že by zároveň se snížením daně z piva bylo hospodám a restauracím zákonem přikázáno, že musí mít v nabídce pitnou vodu zdarma.

Když se svět komplikuje

Ještě než jsi si rozhovor s gen. v.z. Mičánkem přečetl, měl jsem kvůli titulku Nějaký úkrok od lidských práv budeme muset možná udělat, říká nový Čech na vrcholu v NATO jasno o článku i o panu gen. v.z. a už jsem se chystal, jako ho alespoň na Twitteru okomentuji, pokud to nebude na samostatný článek. Jenže generálové nebývají tak schematičtí a černobílý jako ekonomové nebo politici a mě nakonec přišlo nejzajímavější, jak se mi během čtení měnily v hlavně pomyslné titulky toho komentáře. Bylo to nějak takhle: Češi – pionýři fašismu. — Česko – dvorní dodavatel jestřábů pro NATO. — Ten člověk není vůbec blbý, škoda, že je tak uvědomělý. — Doba je těhotná utahováním šroubů a uprchlíci jsou nejlepší porodník. Teď to tolik nevynikne, ale dal jsem za pravdu nejméně tolikrát, kolikrát jsem s ním upřímně nesouhlasil. Poučení? Je snadné si své předsudky potvrdit, ale je užitečné na nich nebazírovat. On ten chlap totiž skutečně není blbý a rozhodně to má v hlavně srovnané lépe, než většina našich politiků. Stejně bych ho ale radši k řízení státu nepouštěl.