Dobré ráno, kolonie!


Tak jak se vám vstávalo, holoubkové? Večer jdete spát jako občané sekulární republiky a ráno se probudíte jako poddaní teokratické kolonie. No není to báječný pocit? Poděkovat za něj můžete poslancům, kteří tak nějak pozapomněli na svůj slib (nedá se říct, že by to bylo poprvé, ale je to prvně, kdy je to tak otevřené a do očí a srdcí bijící) a schválili zákon o tzv. církevních restitucích, přičemž – a to je obzvláštně „povznášející“ – jich stačilo méně, než polovina.

Pokračovat ve čtení „Dobré ráno, kolonie!“

Je tohle už rasismus?


Za fanouška multikulti se nepovažuji, sociálně vyloučeným lokalitám se vyhýbám a před hlučnými skupinkami snědých mladíků se mám na pozoru, ale to, co se v poslední době děje – zatím naštěstí pouze ve verbální rovině – se mi ani trochu nelíbí.

Pokračovat ve čtení „Je tohle už rasismus?“

Premiérská odkopávaná


Premiéru Nečasovi muselo být sakra horko, že se tak moc odkopal. Tak moc, že riskoval ztrátu posledních zbytků podpory veřejnosti, když náhle odvolal populárního ministra spravedlnosti Pospíšila. Jenže důvěra veřejnosti se dá získat zpátky trochou šikovného strašení Řeckem nebo komunisty, zatímco ztráta záchranné sítě korupčníků na pražském vrchním státním zastupitelství by mohla být fatální.

Pokračovat ve čtení „Premiérská odkopávaná“

Církevní restituce z gruntu jinak


Můj názor na církevní restituce je myslím dostatečně známý. V kostce by se dal shrnout tak, že církevní restituce jsou v principu špatně a v současné ekonomické a rozpočtové situaci dvojnásob. Nicméně připusťme, že jsou „nutné“, a že skoncovat se stavem, kdy kněží a jiné církevní úředníky platí stát, je výhodné pro všechny. Ale musí to být formou restitucí, tedy v podstatě absurdního daru? Nenašlo by se řešení jiné, lepší, čistší a systémovější? Jistě, že našlo! Tady je:

Pokračovat ve čtení „Církevní restituce z gruntu jinak“

Vrtěti Rathem


Jakkoliv se může zdát zvláštní, že by se tak zkušený a protřelý politik, jako je David Rath, nechal chytit při přebírání úplatku, navíc vzhledem k jeho legálním příjmům relativně nezajímavého, přesně to se stalo. Ani výhra prvního pořadí ve sportce by u spousty lidí nevyvolala frenetičtější nadšení, než zatčení Davida Ratha. Kde kdo z toho má druhé Vánoce a našlo by se i dost těch, kteří z toho mají Vánoce třetí, čtvrté a opakovaný orgasmus k tomu.

Pokračovat ve čtení „Vrtěti Rathem“

Leoš Mareš marasmus


Nebudu předstírat, že nevím, kdo je Leoš Mareš. Pokud to nevíte vy, tak vám to přeji, ale nevěřím. Leoš Mareš je známý konferenciér, neboli moderátor. Známý a luxusní, přinejmenším podle výše jeho honorářů soudě. Včera jsem ho opět zahlédl v TV a byl stejný jako pokaždé, když jsem ho viděl nebo slyšel: mdlý, nezajímavý, nudný, bez šťávy a bez invence. A přesto stále velmi žádaný a stále velmi dobře placený. Ale za co placený? Za své schopnosti, za své dovednosti, za svůj výkon, nebo za svoji „značku“?

Pokračovat ve čtení „Leoš Mareš marasmus“

Presumpce viny


Princip presumpce neviny (který nejlépe ovládají gauneři, ale to je zase jiný příběh) bývá považován za jeden ze základních kamenů právního státu a figuruje i v Listině základních práv a svobod. Jak se ovšem ukazuje, není to princip ani absolutní, ani univerzální, ale existují z něj významné výjimky, jako je například zdravotnictví, ve kterém platí Ústavním soudem posvěcená presumpce viny.

Pokračovat ve čtení „Presumpce viny“