Takových cavyků s jednou demisí

Nutno uznat, že Sobotkovo řešení dilema odvolat či odvolat Babiše třetí možností odvolat sám sebe mne překvapilo, ale proč ne, je to také možnost. Mě připadá jako alibismus, jiným jako mistrovský tah, ale to je věc názoru a budoucího vývoje. Co už ale mistrovský tah rozhodně není, je přetahovaná o to, jestli demise předsedy vlády znamená zároveň demisi vlády, či nikoliv. Ústava v tomto smyslu není zcela jasná, asi si její otcové při vší své vzdělanosti nedokázali představit veškeré eskapády, kterých budou čeští politici schopni.

No dobrá, není-li ústava jednoznačná, co brání Sobotkovi v tom, aby tu demisi naformuloval přesně tak, jak chce? Jak to chce já sice nemohu vědět, ale předpokládám, že chce demisi celé vlády, protože jinak by tento jeho „gambit“ nedával žádný smysl. Bohužel, pan premiér se chová, jako kdyby v tom sám neměl jasno, a na Hrad za prezidentem vyrazil nikoliv s demisí, ale na konzultace. Co chce u všech čertů konzultovat s prezidentem, který má na něj pifku, zato slabost pro jeho rivala Babiše? Když už se rozhodl hrát vabank, tak se nemůže svých spoluhráčů ptát, jak budou reagovat, ale musí je k reakci donutit. Místo toho dělá cavyky s konzultacemi a z celé slavné vládní krize tak bude záhy jen taková krizička, která už se nějak dopatlá až do voleb, které už ČSSD nevyhraje.

Sobotka se svojí demisí (nebo demisí vlády? sám už nevím, co vlastně chtěl, a to jsem ho, když to říkal, poslouchal) zahrál velmi razantně, ale bylo to zjevně maximum, kterého byl schopen, protože další rozhodné tahy už nenásledovaly a premiér přenechal iniciativu Zemanovi s Babišem. A to není dobrá zpráva, protože jestli je něco horšího, než neschopný politik, tak je to politik všeho schopný. Asi to bude chtít tu ústavu vážně poštelovat a některé pasáže napsat jednoznačněji. Sice to do budoucna zavře dveře flexibilním řešením, ale to v případě politiků, kteří jsou sami flexibilní až až a shodnout se jenom na tom, že se za žádnou cenu shodnout nechtějí, nemusí být zase tak úplně na závadu.

P.S.
Správná sehrávka měla podle mě vypadat takto:
Sobotka podává demisi vlády.
Prezident ji nepřijme.
Sobotka odvolává Babiše.
…

Podporujte svého autobusáka

Pod měsících marného vyjednávání o zvýšení mezd dnes řidiči autobusů vstoupili do stávky. Pro cestující je to samozřejmě nepříjemné a znamená to celou řadu komplikací, ale není to tak, že si řidiči autobusů berou cestující jako rukojmí, jak zní oblíbení klišé, protože přistoupíme-li na toto pojetí, pak lze v opačném gardu mluvit o tom, že řidiči autobusů jsou rukojmí cestujících, kterým musí sloužit. Jenže oni nemusí, nejsou to sluhové, nemusí pracovat za almužnu pro vaše pohodlí. Oni pracují a za práci se platí. Stejně, jako chcete dostat za práci zaplaceno vy, chtějí dostat zaplaceno i oni. Podporujte svého autobusáka, protože tím podporujete i sebe. Pokud dnes neplatí jemu, nemusí zítra platiti vám, pokud zaplatí jemu, je větší pravděpodobnost, že budou platit i vám. Nehledě k tomu, že nechcete, aby vás vozil vystresovaný řidič, který místo toho, aby se soustředil na řízení, přemýšlí o tom, jak zaplatí nájem, ani takový, který ho sice zaplatí, ale jenom proto, že si vzal druhou práci, takže za volant usedá unavený po noční.

Doba a dílo Andreje Babiše

Situace kolem magnáta a ministra v jedné osobě A. Babiše pomalu ale jistě opouští doménu frašky (Sorry jako) a vstupuje do domény panoptika (Účetní udělala chybu). Babiš plácá, jak mu to přijde po ruku a novináři, včetně těch, které neplatí, se ho už ani nepokoušejí chytit za slovo. Voliči ho pak přímo žerou a popularita Babiše a jeho politického křídla ANO roste a jestli se nic mimořádného nestane, tak na podzim bude premiérem a to nám teprve ukáže, jak se nefláká, maká a řídí stát jako firmu.

Pokračovat ve čtení „Doba a dílo Andreje Babiše“ →

Nejsem tak chudý, abych mohl platit daně

Zákony neříkají jen co se nesmí a co se musí, vypovídají i o poměrech ve společnosti, o tom, jaké jsou i jaké by být měli. To samé platí o daních, neplní jen funkci financování státního rozpočtu, ale říkají i to, kdo komu vládne, v čí prospěch je společenské uspořádání a je-li spravedlivé. Proto by kupříkladu měla být daň z příjmu progresivní, aby bylo jasně řečeno, že platit daně, tj. financovat společnost, musí především ten, kdo může. Nikde přitom nestojí, že rozdíl pásem musí být 60% a nejvyšší sazba 80%, jde především o symbolickou hodnotu.

Jenže když nyní ČSSD v náhlém a nezvyklém záchvatu levicovosti vyhlásila plán na zavedení progresivní daně z příjmu, reakce byla, no… hysterická a jako vystřižená z manuálu pravicové argumentační konfekce: závist, trestání úspěšných a bla bla bla…chybělo už jenom volání po „spravedlivém“ degresivním zdanění či „spravedlivé“ dani z hlavy, ale to jsem možná jenom přeslechl.

Ti, kterým se progresivní daň nelíbí, protože se jich dotkne, i když bolet je nebude, se totiž umí a mohou ozvat, na rozdíl od těch, které bolí současný stav. Je to přesně jako v tom bonmotu, který jsem nedávno někde zahlédl, snad dokonce v angličtině a namířený proti Trumpovi, a který zněl zhruba takto: „Copak jsem chudý, abych platil daně“?

Konstrukce daňového systému je úhelný kámen společenské soudružnosti, na něm se nejlépe ukáže, kdo je kdo, kdo dokáže přijmout osobní odpovědnost za svět, v němž žije, a kdo se chce jen sobecky svést, pokud možno se slevou na úkor těch, kteří nemají tak silnou vyjednávací pozici, aby si nějakou vymohli.

Zkušenost ukazuje – a já očekávám, že se to potvrdí – že nejhlasitěji proti progresivní dani z příjmu budou ti, kteří o odpovědnosti mluví nejčastěji. Ti si totiž pod odpovědností vždy představují odpovědnost těch druhých, která je zbavuji povinností, nikoliv tu svoji, která jim povinnosti ukládá.

EET, karty a e-shopy

Už jsem tady na to narážel, ale odpověď stále nemám a pořád mi to vrtá v hlavně, takže znova: jak, proč a z kterého ustanovení zákona o EET vyplývá, že se EET vztahuje i na platbu platební kartou, notabene v e-shopu, ale ne na bankovní převody?

P.S. Docela se divím, že si tohle karetní asociace a banky neohlídaly, protože jim asi uteče dost procentíček, zatímco dopad na spotřebitele bude minimální, protože kdo platil kartou, zadá od 1.března příkaz k převodu, což se mi jeví jako skoro ta samá práce, zvlášť když jsou na to už dávno banky i e-shopy připravené a příkaz jde vyplnit jedním kliknutím.

Šíření poplašné pravdy

Prezident Zeman oznámil (vyhlásil, přiznal, propíchl) že se v Česku pohybuje muž z Maghrebu s vazbami na IS, sám terorista (nebo tak nějak). A vypuklo pozdvižení. Pokud si to vymyslel (popravdě, po tom plácnutí o hlavní roli Muslimského bratrstva v punktování migrační krize bych se snad ani nedivil), pak bych tu vlnu nevole chápal, ale on se hlavní odpor zvedl proto, že možná (pro)řekl pravdu. To bylo opravdu lepší, kdyby se taková pravda tutlala? Ale proč? Abychom si mohli namlouvat, že nás se problémy světa netýkají, a policie a tajné služby by nás v té iluzi bezpečí utvrzovali tím, že by milého teroristu v tichosti vypakovali? Až ho jednou vypakovat nezvládnout, budeme se všichni moc divit, co že tak najednou. Pokud si nepřipustíme, že se terorismus může týkat i nás, nebudeme připraveni, až skutečně udeří. To Zemanovo prohlášení je prvním krokem k takovému připuštění. Tohle není poplašná zpráva, není to ani prozrazení státního tajemství, na to je příliš obecná, je to jen tolik potřebné upozornění na nepěknou realitu, kterou by před námi policie a tajná služba evidentně rádi ututlali.

S pravdou po funuse

Možná mám paměť chatrnou, možná selektivní, ale opravdu si nevybavuji, že by se někdy v minulosti disidenti hlásili k tomu, že byli agenty CIA, či se tím dokonce chlubili. Jestli si pamatuji dobře, tak se naopak vždy snažili vytvářet obraz toho, že jejich počínání, ústící ve státní převrat v roce 1989, bylo autentické, spontánní, založené na přání a podpoře společnosti a jejich cílem byla „svoboda, demokracie a lidská práva.“ Kdo tvrdil něco jiného, ten se je pouze snažil zdiskreditovat. Převrat se vydařil na výbornou, lidé ve své většině společenské změny přijali za své a protože byly „jejich“, tak hodili pochybnosti za hlavu a pasivně přijímali vše, co přinášely.

Takže jaká byla skutečnost, protože teď už se to říct může? Bez CIA by to nešlo. Chartě 77 pomáhali Američané i západní diplomaté, vzpomíná její „poštmistr“. Ať už byly počátky Charty 77 jakékoliv, její život byl životem agentů cizí moci. Cílem chartistů a disidentů, a tedy i Listopadu 1989, nikdy nebyla svoboda a lidská práva, jimiž se zaklínali, ta byla jen obal, který prodává, cílem bylo prosazování zájmů USA a rozšíření amerického dominia do střední Evropy.

Asi za to vůbec nestydí, mnoho dalších jim to bude schvalovat a podle zásad dvojího metru je za to i chválit. A ti stejní lidé, kteří se takto dostali k moci a zrealizovali své zájmy, nyní budou jiným – ano, myslím především Rusko – vyčítat, stejně fanaticky, jako budou obhajovat někdejší vměšování USA, že dělají totéž. A já dostanu vynadáno, že jim to nebaštím. Tak do mě, protože tuhle šlichtu já žrát odmítám.

Buď to StB dělala špatně, a pak to dělá špatně i BIS a CTHH a kdo ví, kdo všechno dnes bojuje proti ruským agentům a „agentům“, nebo nelze tehdejší StB nic vyčítat a je třeba uznat, že disidenti byli prostě cizí agenti, kteří si zaslouží svůj žold, ale nikoliv úctu.

Agitpropčíci všech režimů, spojte se

Nejlepší komentář ke vznikajícímu Centru proti terorismu a hybridním hrozbám MV, přezdívanému též posměšně i zlověstně Ministerstvo pravdy, napsala, aniž o tom tehdy věděla, již v roce 1975 StB. Objevil ho v článku Bumerang, z něhož jsem si ho vypůjčil, zveřejnil Milan Daniel: x-bumerang

Tak vám nevím, ale buď jsou demokraté stejní hajzli, jako komunisté, nebo komunisté nic špatného nedělali. Osobně se přikláním k tomu, že toto dilema nemá ani etické, ani estetické řešení, neboť moc má svoje pravidla a pěstování loajality skrze informační uniformitu mezi ně prostě patří. Netřeba se pohoršovat, netřeba nadávat, nutno ale vědět a mít na paměti.

Nelze-li věřit nikomu a ničemu, je to pro společnost jistě problém, ten ale CTHH v žádném případě neřeší, ale svým jednostranným zaměřením naopak prohlubuje. Nakonec celé slavné CTHH ovšem nejspíš skončí jako ÚSTR – trafika pro kované demokratické soudruhy na periferii zájmu a významu. Tedy alespoň doufám.

Každopádně se tu stát chystá suplovat, ne-li přímo usurpovat, roli, kterou by v demokratické společnosti měly plnit novináři. Co z toho, že tak nečiní a že se jí chápou represivní složky státu, o míře demokracie české společnosti vyplývá, již ponechám na laskavém posouzení čtenáře.

Plíživá rekatolizace

Všímám si toho již delší dobu, ale ještě jsem nepostřehl, že by se nad tím někdo pozastavoval, nebo proti tomu dokonce protestoval – českým veřejným prostorem obchází strašidlo plíživé rekatolizace. A nechodí jen tak na špacír, ale pilně se činí. Katolická církev je ve veřejném prostoru stále více přítomna. Představitelé kléru nechybí u žádné významnější státní záležitosti, u těch armádních jsou pak téměř povinní.

V rozhlase, televizi i dalších médiích, nejvíce ale v televizi, jsou náboženství a církve, opět s jasnou převahou té katolické, stále častěji přítomny jako samozřejmá a přirozená součást lidských životů; kritika se nevyskytuje. Tady zpráva o těžce pracujícím faráři (sic!), tam nový kostel, tady modlení, tuhle bohoslužba, o perfidních církevních restitucích ani slovo, zato řada více či méně nápadných náznaků, že bychom si měli církví vážit a že jsme jako společnost nějací divní, když jenom cca třetina populace věří v boha (přičemž jsou důsledně započítávání i všichni satanisté, new-age pomatenci a vegetariáni, aby číslo bylo co nejvyšší a nějaká forma spirituality byla přiřknuta co největšímu počtu lidí.

Vrcholem všeho je pak indoktrinace dětí v dětských (sic!) pořadech, která kulminuje v pohádkách, kde se aktéři modlí jenom pro modlení samo, zcela bez jakékoliv vazby na děj.

Jsem jediný, kdo to vidí? Jsem jediný, komu to vadí?

Slabé argumenty proti EET

Předesílám, že EET vůbec nepovažuji za nejlepší možné a jediné řešení problému daňových úniků při platbách v hotovosti, stejně tak ho ale na druhé straně za nástroj ďáblův a konec svobody a demokracie. Nepochybuji ovšem o tom, že určitě někde existují dobré a silné argumenty proti, nejsou to ale podle mě ty, kterých jsou plné internety.

Pokračovat ve čtení „Slabé argumenty proti EET“ →