Protože nechodím do té správné kavárny, netušil jsem nic o tom, že dnes odpoledne bude ta Pražská okupovat Albertov a nic zlého netuše jsem se ke jejich údajné demonstraci proti nenávisti přimíchal. Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam býval nechodil, ale když už jsem tam byl, tak žádám, aby rozhodně nebyl k účastníkům přičítán. A proč údajná demonstrace proti nenávisti? Protože ti samí, kteří skandovali proti nenávisti, nesli zároveň nad hlavami ukrajinské vlajky, kterými se hlásí k výsostně nenávistnému heslu „Moskali na nože,“ pod kterým byl proveden Korsuňský pogrom, upalováni lidi v Oděse civilisté na Donbasse ostřelováni těžkými zbraněmi. Buď je odmítání nenávisti těmi z průvodu hodně selektivní, nebo je pražská akademická obec hodně, ale opravdu hodně cynická a pokrytecká, a nebo pod pojmem nenávist rozumí něco úplně jiného, než já, s těmito lidmi si opravdu nerozumím a rozumět nechci.
Štítek: Česko
Policie má důvod vždy
Dnes se hodně řešil dnešní rozsudek brněnského soudu, o kterém informovala například tato zpráva s výmluvným titulkem Soud usměrnil policii: Pokud chce občanku, musí mít důvod. Samozřejmě, že je to pravda a vždycky byla, ale zároveň je pravda i to, co už média zamlčela a přitom by stačilo přečíst si Zákon o policii – polici si důvod vždy snadno najde, protože inkriminovaný §63, který prokazování totožnosti upravuje, obsahuje ve svém odstavci 2 i tato notně „gumová“ ustanovení:
(2) Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu
(…)
b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,
(…)
d) od níž je požadováno vysvětlení,
(…)
l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti.
Netvrďte mi, že do těchto ustanovení se i průměrně blbý a nešikovný policista netrefí, notabene v inkriminovaném případě, kdy šlo o lustraci lidí ve vlaku převážejícím s největší pravděpodobností uprchlíky. Docela se divím, že to policie, zejména s poukazem na písmeno b), neustála, a že soud toto písmeno nereflektoval. Že ho nijak nereflektovali novináři mne naopak nepřekvapuje vůbec.
Budiž generál
Prezident Zeman opět povyšoval do generálského stavu (k vidění zde od cca 3:51). Budiž. Ale proč, ksakru:
- Tam straší biskup Duka? To už nejsme sekulární stát? Ten chlap se nasere úplně všude s nejraději tam, kde to smrdí mocí mocí, penězi a střelným prachem.
- Musí mít generála i hasiči? Ne, že bych to panu Hlinovskému nepřál, ale generál hasičů, to zní divně. Navíc hasiči žádné zálohy nemají a z mobilizace jejich počty nenarostou, i kdyby ho povýšili na armádního generála, žádné armádě nikdy velet nebude.
- Má mít generálskou hodnost někdo, kdo si pro frčky ani nechce nebo nemůže dojít v uniformě? Konkrétně pánové Šašek a Lang z civilních zpravodajských služeb. Jak vůbec může být generálem civil?
Tohle všechno jsou pochybnosti, které, vedle jisté inflace generálů, či přinejmenším nepoměru počtu generálů k velikosti naší armády, důstojnost generálského stavu devalvují. Méně je někdy více. A vůbec to nesouvis s kompetencemi dotyčných pánů.
Vytěsněný „socík‟
Z eseje Čekání na antikomunistický blockbuster vybírám dost zásadní (a víceméně souznící s tím, co říkám já sám, jen formulovaný akademičtějším jazykem) postřeh o percepci období před rokem 1989 v české popkultuře:
Tyto retrospektivní reprezentace mají tendenci nahlížet na dějiny skrze hodnoty doby, ve které vznikají – často tedy vypovídají více o současnosti než o minulosti. Populární kultura tak často sehrává legitimizační roli pro současnou politiku,
[Tím pádem se nikdy nevysvětluje, proč tu vůbec nějaký socialismus byl, proč jej lidé chtěli…]
Dochází často k externalizaci – režim je vyobrazen jako import odjinud. Postavy nikdy nepřijímají žádnou odpovědnost. Představitelé režimu jsou vždycky ti druzí. Jsou to prostě „oni“, ale hlavně ne „my“. Dochází tím ke kolektivnímu vyvinění. Všichni si mohli stejně jako Kodet v Pelíškách zajít na balkon a zařvat si „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel“ – a nikdo za nic nemohl. Odpovědnost je vždy externalizovaná, někdy až do Sovětského svazu.
Bez zajímavosti není ani pohled k sousedům:
Jiná situace je v Německu. (…) Reapropiace tohoto období je založena na tzv. Trotzidentität, tedy určité identitě navzdory, skrze kterou se snaží východní Němci nějakým způsobem definovat. V českém prostředí tato potřeba není, čili je pro nás snadnější celé to období prostě odmítnout. Oni se snaží toto období částečně rehabilitovat, a to včetně velkého příběhu o budování lepší společnosti.
Výbuch
Takže to byl výbuch v cukrovaru v Dobrovici, předtím výbuch v muničce ve Vlašimi, před tím už pozapomenutý výbuch v chemičce v Litvínově a ještě předtím nezapomenutelný výbuch v muničním skladu ve Vrběticích. Požáry všeho možného už člověk ani nepočítá. Není těch průmyslových havárií v poslední době trochu moc? Samozřejmě, že to může být jen náhodná shoda okolností, ale co když není, co když mají všechny ty události něco společného, co není na první pohled vidět, ale projevuje se právě takovými haváriemi? Například – a teď budu mluvit čistě hypoteticky – znečištění životního prostředí, v jehož důsledku klesá u lidí schopnost koncentrace a ta zase způsobuje nehody? Nebo – a to mi přijde jako pravděpodobnější – honba za ziskem provázená snižováním nákladů jak na údržbu, tak na práci. Co když méně lidí musí zastat stejně práce, takže jsou přepracování, co když staří a zkušení jsou propouštěni a zůstávají jen ti, kteří svoji práci dělají mechanicky bez hlubšího pochopení princip a souvislostí, co když jsou kmenoví zaměstnanci nahrazováni agenturními pracovníky, kterým chybí stavovská čest i elementární loajalita? Při tom všem pak mohou být dodrženy všechny normy a regule a nebude to nic platné, protože elektrikáře nedělá znalost vyhlášky, ale znalost elektřiny. Možná opravdu o nic nejde, ale možná pomalu začínají na povrch vyplouvat problémy, které doposavad tiše hnisaly ve skrytu. Možná se k těm sta maličkostem, které osla ještě neumořili, přidala nějaká sto první, která mu definitivně zlomila hřbet. A do je potom vinen, ten kdo přidal tu 101., nebo ten, kdo dovolil, aby se nahromadilo těch 100?
Čtyři za korupci, čtyři a půl za Ratha
Verdikt na Davidem Rathem obviněným z korupce konečně padl. V procesu, který začal v roce 2013 (sic!) a ještě zdaleka není u konce.
Pokračovat ve čtení „Čtyři za korupci, čtyři a půl za Ratha“
Že válka nakopne ekonomiku, je iluze
Ze stejnojmenného rozhovoru s prof. Milanem Zeleným, údajně jedním z nejcitovanějších českých ekonomů. Těžko říct, kdo a kde ho cituje, ale nikdo v Česku to nebude, protože s následujícími názory se v českém veřejném prostoru téměř nejde setkat: Pokračovat ve čtení „Že válka nakopne ekonomiku, je iluze“
Mýtus bezvýznamné chudoby
Z článku Úvod do praktické sociologie: Rizika popírání chudoby:
Debata o nerovnostech byla v Česku dlouho ovlivněna výkladem „tvrdých dat“, který měl ukázat, že chudoba u nás prakticky neexistuje. Kdyby to tak opravdu bylo, proč se pak Češi v hodnocení prakticky každého tématu (…) štěpí primárně na základě socioekonomických faktorů?
Číslo relativní příjmové chudoby tedy neříká, že máme málo chudých, ale že relativně málo lidí svou bídou vyčnívá z méně prosperující poloviny obyvatel.
V Česku je relativně málo lidí trpících těžkou materiální deprivací (nemohou si dovolit čtyři a více položek z devíti zkoumaných), ale hodně těch, kteří trpí nějakými lehčími formami takto měřené chudoby.
Kvůli vysokému procentu příjmů, které dávají na základní výdaje, si mohou jen těžko dovolit nějaké životní strategie – tedy to, co by je přibližovalo střední třídě.
Právě asymetrické životní zkušenosti jsou jedním z důvodů vzájemného nepochopení mezi různými částmi společnosti, když přijde na životní úroveň a věci, které jsou její optikou posuzovány.
Rozkaz zněl jasně: levicový extremista musí být zatčen
Až do minulého týdne a „zátahu proti levicovým extremistům“ jsem o Petru S. neslyšel nikdy a o Síti revolučních buněk jednou jedinkrát. O kompetencích české policie, která dovede jednat rychle a razantně jedině tehdy, když jde o to vyklidit nějaký ten squatt a zajistit nezadatelné právo vlastníka nechat svůj majetek chátrat a ležet ladem, mám také své pochybnosti. Přesto nelze vyloučit, že dotyční nebyli ani tak bezvýznamní, jako dobře zakonspirovaní, a jen brilantní zásah české policie zabránil 37. nejhoršímu teroristickému útoku všech dob, nicméně se mi jako pravděpodobnější jeví, že si policie udělala snadnou čárku a splnila politické zadání najít nějaké nebezpečné extremisty i na levé straně politického spektra.
Pokračovat ve čtení „Rozkaz zněl jasně: levicový extremista musí být zatčen“
Vašku, jsi prase a hovado
Václava Bartušky jsem si celkem vážil, ale s tím je konec. Byla to moje chyba, mělo mě varovat, že pán je demokrat a že od demokrata se cynismu lze nadát spíš, než slušnosti. O čem mluvím? O tom, o čem mluví i mnozí další – v blogosféře Vlk či Merlin, na „vyšší“ úrovni pak Martin Řezanka a pozastavil se nad tím dokonce i rusofób Dolejší – ale o čem se na té nejvyšší úrovni „seriózních“ mínkotvorných médií mlčí a mlčet bude asi i nadále – o Bartuškovu schvalování vražd na Ukrajině, a to včetně upálení (sic!) desítek lidí v Oděse.
Citovat toho pána nebudu, protože nechci ten jeho nenávistný žvást šířit dál, řeknu jen tolik, že nikoliv lidé jako Putin, ale lidé jako Bartuška představují skutečně nebezpečí pro Evropu, protože to, co pan Bartuška řekl, není nic menšího, než první krok na cestě k vyhlazovacím táborům a plynovým komorám.
Ale co je ještě horší, než kecy nějakého „demokrata“, který se neovládl, je to ticho, které po jeho neomluvitelném a neakceptovatelném výroku za hranicí trestného činu (z tohoto směru mu ale v zemi, kde házení vajec na prezidenta není ani přestupek, žádné problémy nehrozí) v oficiální rovině vládne, ta absence jasné distance od pana Bartušky a jeho sankcionalizace ze strany tzv. elit. Ono zřejmě i tady platí, že mlčení znamená souhlas. Že by nakonec tohle byly ta naše nadřazené západní hodnoty?
V kontextu morálního kodexu a světonázoru takových pánů Bartušků pak pověstný i Gottwaldův výrok o tom, že se jezdí do Moskvy učit, jak zakroutit buržoazii krkem, vyznívá úplně jinak.