Palte mosty, kopejte příkopy, zabíjejte… a zoufejte


Když se po převratu v Kyjevě chopila moci nová vláda, začaly se východní provincie Ukrajiny obávat o svoji budoucnost a bezpečí, protože nové moci nedůvěřovali, a začaly proto usilovat o odtržení od Ukrajiny. Nová kyjevská vláda ovšem, místo aby se snažila obavy východu rozptýlit a udržet jej v rámci Ukrajiny, začala dělat vše pro to, aby východ přesvědčila, že jeho obavy byly opodstatněné a že odtržení od Ukrajiny (a možné připojení k Rusku) není otázka volby, ale životní nutnosti. Nasazení dělostřelectva a letectva proti vlastním občanům a odmítání vyjednávání je spolehlivý způsob, jak spálit všechny mosty a zničit poslední zbytky naděje na mírové urovnání v rámci jednoho státu.

Pokračovat ve čtení „Palte mosty, kopejte příkopy, zabíjejte… a zoufejte“

Tož asi tak


Barack Obama před třemi lety k situaci v Libyi:
„Vládní moc použila armádu proti vlastnímu lidu, proto musí civilizovaný svět zasáhnout.“

Barack Obama před měsícem k situaci na Ukrajině:
„Vláda má právo použít armádu proti lidu k udržení pořádku v zemi.“

(převzato)

Rozumět Rusku


Základní chyba, kterou Západ ve vztahu Rusku (aktuálně na pozadí ukrajinské krize) dělá, je že odmítá – či přímo není schopen – připustit, že to, co z perspektivy Západu vypadá nějak, může z perspektivy Ruska vypadat zcela jinak. Můžeme s ním polemizovat, ale měly bychom ho brát vážně, protože popírání, zesměšňování a zakazování nemůže vést k ničemu jinému, než k nemožnosti domluvy a ke konfrontaci, kterou si přinejmenším Rusové nepřejí, ale cítí se k ní být povinováni, protože vlastní pozici vnímají jako čistě defenzivní. Ruský pohled, přinejmenším pohled ruský politických elit, objasňuje kremelský prominent V. A. Karaganov:

Pokračovat ve čtení „Rozumět Rusku“

Odkud může vítr foukat


Jakmile Rusku odpadne Ukrajina, která působí jako „geopolitický katalyzátor“, nebude Rusko schopné vybudovat samostatnou euroasijskou říši. A nakonec mu nezbyde žádná jiná možnost, než se podřídit západnímu společenství dominovanému USA. Politika USA směřuje ke zničení evropských národních států a životních forem a k prosazení „american way of life“. Globalizace je americký dárek světu a ten, kdo tento dar odmítá, vystavuje se nebezpečí invaze. Součástí této politiky je také podpora mezinárodních organizací a NGOs ze strany Washingtonu, které na Evropu vyvíjejí nátlak, aby akceptovala návaly imigrantů. Rusko je zatím ještě suverénní velmocí. Jeho suverenita nabízí Evropě jednu z mála šancí, aby vyrovnala americkou přesilu.

(zdroj: Oslabení Ruska znamená hřebík do rakve evropských národů)

Karibská krize na ukrajinský způsob


Vzpomínáte si, jak USA skoro začaly 3. světovou válku jenom proto, že se jim nelíbilo, že SSSR vozí nějaké rakety na Kubu? Tak teď se pro změnu Rusku nelíbí, že se NATO navzdory svým slibům pomalu ale jistě posunuje stále blíž k jeho hranicím. Jenže USA se nelíbí, že se to Rusku nelíbí, a tak zase sahají po konfrontační rétorice a eskalují napětí, až se zdá, že jim myšlenka na tvrdou konfrontaci s Ruskem není tak úplně cizí. Západ si příliš zvykl, že nemusí s nikým vyjednávat, ale může si diktovat z pozice síly, a teď je tváří v tvář Rusku, které najednou odmítlo ustoupit, bezradný a maskuje to agresivitou. A to je nebezpečné nejenom pro všechny zúčastněné, ale i nezúčastněné, protože logika imperialismu nenechává ani jedné straně příliš prostoru k ústupu, ale nutí ji k útoku. Přízrak Studené války je zpět a má se čile k světu, obchodní válka propuká v plné síle a další nemravná a hloupá svatá válka z ješitnosti je možná blíž, než jsme ochotni si připustit, abychom si nemuseli přiznat svůj díl viny. S tou protiruskou propagandou bychom měli být opatrnější, nebo se najde dost blbců, kterým válka s Ruskem přijde jako dobrý nápad. A jak tyhle nápady končí víme všichni. Snad lidé na Západě pochopí, že Rusko zahnané do kouta je mnohem nebezpečnější, než Rusko respektované. Karibskou krizi jsme nakonec přežili, tak snad přežijeme i tu ukrajinskou.

Tři důvody, proč je referendum na Krymu samozřejmě platné


  1. Referendum o osamostatnění Krymu a jeho připojení k Ruské federaci (sic!) údajně není platné, protože odporuje ukrajinské ústavě. To je ovšem podstat prohlášení nezávislosti, pokud by Krym již nezávislý podle stávající ukrajinské ústavy byl, nebylo by co řešit. Americké kolonie také vyhlásily nezávislost v rozporu s britskou ústavou, a vznik ČSR určitě také nebyl z pohledu Rakousko-Uherské ústavy úplně košer.
  2. Stejně jako prezident Janukovič fakticky přišel o vládu nad Ukrajinou, byť je podle ústavy stále prezidentem, protože ukrajinský lid se tak rozhodl, tak přišel kyjevský parlament o vládu nad Krymem, protože obyvatelé Krymu se tak rozhodli.
  3. Stále oblíbenějším argumentem je, že referendum na Krymu nemůže být platné, protože uskutečnilo za podmínek vojenské okupace, která svobodné rozhodování vylučuje. Problém ovšem je, že krymští považují ruské vojáky za své a pranic se jich nebojí, zatímco za cizí považují ukrajinské. Kdyby ruští vojáci na Krymu nebyli, žádné referendum by se nekonalo, nebo by bylo krymským důrazně rozmluveno. Ruští vojáci tak v tomto případě byli paradoxně spíše zárukou svobodného rozhodnutí, než donucením.

Vyhoď radar oknem, vrátí se ti dveřmi


A je to tady zase – americký radar v Brdech se na čerstvé vlně rusofobie vrací ze záhrobí. Stačí krize na Ukrajině a iredenta na Krymu a sekta vyznavačů radaru (která podle očekávání nikam nezmizela, jen načas umlkla) už zase vytahuje radar, který nikdy nebyl a neměl být namířen proti ruským zájmům, jako trumf proti Rusku. To není překlep, to je logika radarové lobby. Půda je připravena a v následujících dnech a týdnech bude ještě intenzivně hnojena protiruskou propagandou a nemusí dlouho trvat, a radarová lobby začne sít. Tak pozor na to, protože tentokrát bude mnohem snazší odpůrce umlčet a mohlo by se urodit. Pokud to tedy neodskáčou chudáci Ukrajinci, kde už se o radaru také spekuluje, že by tam mohl stát. Otázka je, zda je radar následkem převratu, nebo převrat následkem přípravy na radar.

Geopolitické aspekty syrské krize


Z rozhovoru s Alexandrem Duginem o krizi v Sýrii:

Nejedná se o žádný nový fenomén; jde o pokračování starého geopolitického a geostrategického zápasu. Devadesátá léta minulého století byla dobou velké porážky kontinentálních mocností, v té době reprezentovaných Sovětským svazem. Michail Gorbačov odmítl pokračovat v tomto zápasu. Avšak s příchodem Vladimíra Putina na začátku této dekády došlo k znovuoživení geopolitické identity Ruska jako kontinentální mocnosti. Šlo o začátek nového typu soupeření mezi námořními a kontinentálními mocnostmi. Pokračovat ve čtení „Geopolitické aspekty syrské krize“

Imperialismus na syrský způsob


Občanská válka v Sýrii nebere konce a standardní západní mediální interpretace povstání proti tyranovi dostává stále větší trhliny. Tedy alespoň v případě, že se stále snažíte rozlišovat dobro a zlo a faul pro vás zůstává faulem i v případě, že ho spáchá váš favorit. Stále častěji se ukazuje, že syrští povstalci nejsou žádní beránci a pro válečný zločin nejdou daleko, přesto Západ, tedy zejména USA a Velká Británie, ale obecně NATO, morálně stojí na straně povstalců (a podle všechno je i materiálně podporuje).

Pokračovat ve čtení „Imperialismus na syrský způsob“