Jak se Petra Procházková střelila do nohy


Petru Procházkou jistě netřeba představovat, je to známá česká novinářka, či spíše spin-doktorka, zaměřující se na Rusku a na jeho diskreditaci a démonizaci, z jejíchž textů vychází Rusko jako upadající zaostalá diktatura, která disponuje tak masivní materiální, morální a technickou převahou, že se před ním musí celý svět třást hrůzou. To se pak projevuje třeba uštěpačnými poznámkami na adresu jediné ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov, které jsou sice možná věcně správné, důsledně při nich ovšem ignoruje dost zásadní fakt, že zastaralý Admirál Kuzněcov, na rozdíl od supermoderních lodí NATO, které ho pronásledovaly Středozemním mořem, k té Sýrii alespoň doplul. Nicméně teď nejde o Admirála Kuzněcova, nebo alespoň ne přímo o něj, ale o její Osobní výběr ze světového tisku v sobotních LN, který byl celý z tisku ruského a v jehož světle ruský tisk vypadá jako všechno možné, jen ne monotónní nekritický tiskový orgán Kremlu, jak jinak Procházková ruská média standardně líčí. Nepochybně i pro svůj obraz totalitního Ruska despoty Putina našla v ruském tisku vhodné příklady, nicméně ty, které vybrala, jsou z mého pohledu velmi kritické až opoziční, přičemž se ale nejedná o žádné obskurní provinční plátky či salónní samizdaty, ale v zásadě o mainstream. Takovéhle profesionální selhání by spin-doktorku formátu Petry Procházkové potkávat nemělo.

Hodinky nebo holinky aneb Lidovky natahují


 

Zaujal mne v sobotních Lidovkách článek Vítěze voleb může vybrat i umělá
inteligence, protože představa, jak nějaká neuronová síť probírá centrální registry a vyvozuje z nich výsledek voleb, mi přišla neodolatelná i neuvěřitelná zároveň. Zázrak se ovšem nekoná, podle počtu odevzdaných hlasů se nerozhodne jen v případě jejich absolutní rovnosti, to potom rozhoduje los a v

ústředí Českého statistického úřadu (ČSÚ) se spustí algoritmus generující náhodné číslo

přičemž

nejde o žádný specializovaný software, ale funkci, kterou umí i obyčejný programovací jazyk, v němž jsou psané běžné webové stránky.

Takže žádná umělá inteligence, ale prostě počítač, který jen dělá práci, jež by se s pomocí tabulek dala udělat i ručně. Navíc, pokud není použit specializovaný software (on ani žádný takový, pokud je mi známo, neexistuje) ani hardware (ten by organizace jako ČSÚ mít mohla a měla), potom se nejedná o čísla náhodná, ale pseudonáhodná, což je rozdíl velmi podstatný, protože při použití pseudonáhodných čísel být výsledek poměrně jednoduše ovlivněn. Neboli článek je z větší části blábol nesmysl.

Jenže tohle je obor, do kterého alespoň trochu vidím, co ale v případě takové biologie, medicíny, práv, ekonomie, historie, jsou články dotýkající se těchto oborů stejně „kvalitní“? Naprostá většina lidí včetně mě to nemá šanci poznat. Zjednodušovat a nejít pod povrch je jedna věc, ale plácat lehkovážně naprosté nesmysly je něco zcela jiného.

Bezzubý a nekoncepční lex Babiš


Členové vlády nebudou moci vlastnit média, rozhodla Sněmovna a není žádným tajemstvím, že příslušný zákon je inspirován ministrem financí a magnátem v jedné osobě Andrejem Babišem, který významnou část médií vlastní. Budiž, střet zájmů je svinstvo a když taková situace ještě nenastala, ať klidně nese zákon Babišovo jméno. Problém je v něčem jiném: proč zrovna média a proč zrovna člen vlády? Proč ne všechny podniky? Proč ne i členové parlamentu? Protože by ekonomická elita byla kompletně odstavena od politické moci? Co kdyby se do vlády dostal takový Valenta, bude přijat lex Valenta, že člen vlády nesmí provozovat kasina? Nebo kasina nevadí a vadí jen média? Ale konečně, má takový zákon vůbec smysl, není to v kapitalismu jen pokrytectví? Lidé jako Babiš budou mít v kapitalismu reálnou moc vždy a podobné zákony dosáhnout jedině toho, že magnáti svá aktiva jen skryjí ještě hlouběji do nepřehledného pletiva nadací, fondů, offshorových společností a bílých koní, což beztak bravurně ovládají. Přiznejme si to, bojovat v kapitalismu proti kapitalistům jen donkichotství par excelence. Jestli nechceme propojení politické a ekonomické moci, musíme se podívat na zoubek kapitalismu jako takovému.

Ilustrace, inscenace, degradace


Obrázky musí být, to je mantra veškerého zpravodajství a toho mainstreamového (čti bulvárního) především. Takže když obrázky nejsou, tak se vypůjčí z archivu nebo z fotobanky a napíše se k nim „ilustrační fotografie“ nebo „ilustrační záběry“, aby byl editor z obliga; stejně to štve jen menšinu těch, co si přečtou i text a pak se nestačí divit, jak se ti dva neshodnou. Je to lež? A je lež, když si televize potřebné záběry zinscenuje?

Pokračovat ve čtení „Ilustrace, inscenace, degradace“

Fámy chtěné, fámy nechtěné


Jasně si vzpomínám na ten řev před měsícem, když nebyly hned všechny noviny a televize plné zpráv o silvestrovském násilí v Kolíně nad Rýnem, že to je komplot multikulturních elit, které chtějí tutlat pravdu. To samé když nebyly v dostatečné kvantitě rozmazávány a připomínány incidenty ze Švédska, ve kterých měli figurovat uprchlíci. Včera někdo v Praze po sérii výhrůžek pobodal ruského muslima angažujícího se v pomoci uprchlíkům. Tedy víceméně totožný zločin, jen v obráceném gardu. Žádná záplava zpráv o nebezpečných agresivních neonacistech se ovšem nekoná a nikdo ji ani nevyžaduje, nikomu nechybí. Na titulce ji až dnes pod explicitním titulkem Policie vyšetřuje napadení muslima v Praze. Přítele české aktivistky někdo bodl do břicha mají jen Lidovky, Aktuálně informuje že Muž v Praze skončil po útoku nožem v nemocnici, údajně pomáhal uprchlíkům a čelil výhrůžkám, na Novinkách je zastrčena pod věcně správným, ale víceméně neutrálním titulkem Muž napadený ve Vršovicích skončil s bodnými ranami v nemocnici, to samé na iDNESu Policisté vyšetřují pobodání muže. Útočili holohlaví, říká jeho přítelkyně. Nakonec se z toho možná vyklube opilecká rvačka nebo loupežné přepadení, ale co když je to první výstřel naší malé české „Velké vlastenecké války“? Proč sociální média nešílí a ulice nebouří, že se tutlá pravda? Vyčkává snad, jak se to vyvine? Ale co tak najednou? To teď neví, jaká je pravda, když před měsícem to bylo v případě toho, co se děje v dalekém Kolíně nebo ještě vzdálenějším Stockholmu jasné? Nebo na tomhle napadení nezáleží, protože jde o muslima? Nebo je to dokonce záslužný čin, protože jde o aktivistu? Nebo prostě v tomto případě pravda jen nikoho nezajímá, protože nikdy nikoho nezajímá a lidé prostě jen chtějí číst o tom, co potvrzuje jejich předsudky, a nechtějí číst o tom, co je narušuje? Nejspíš ano, co také jiného čekat od lidí.

Novinářský standard


Možná jsem staromódní, možná naivní a možná jen příliš náročný, ale noviny by neměly jen bavit, ale i – a to především – informovat a vzdělávat. Například nevydat článek pod titulkem Rodič nemusí držet děti na přechodu za ruku, ÚS se zastal otce zraněných dětí, protože takový titulek vyznívá jako všeobecné zproštění rodičů odpovědnosti, jenže když člověk přečte článek celý, tak v něm objeví klíčové sdělení, že „děti se na přechodu pohybovaly zcela v souladu s předpisy“ a jde tedy o specifickou situaci, kdy není mezi dítětem a dospělým žádný rozdíl a se řidič nemůže zbavit odpovědnosti jenom proto, že poškozený je dítě, které má shodou okolností poblíž rodiče. Tak to tedy alespoň chápu já, z článku to jednoznačně nevyplývá a už vůbec to v něm není explicitně řečeno, přitom přesně toto je ten ty zprávy, která si přímo říká o využití pro lepší informovanost veřejnosti a právu, právech a povinnostech a o tom, jak to vidí Ústavní soud, tedy nejvyšší právní autorita v zemi. Místo toho je tu jen další standardní bulvár, kde se chytlavý titulek poněkud míjí s textem, pokud s ním přímo není v rozporu.

Příčinou radikalismu je nezodpovědné zveřejňování pravdy


V dnešním pražském Metru vyšel sloupek s názvem Radikalismus – podněcují ho i arabská média:

Podle něj arabské televize rády ukazují zmrzačené děti a raněné civilisty: „Lidé vidí, co páchají americké bomby nebo izraelská střelba na Blízkém Východě,“ řekl k motivaci muslimů k odchodu z Evropy na Blízký Východ, kde se pak z nich stávají radikálové.

Pokračovat ve čtení „Příčinou radikalismu je nezodpovědné zveřejňování pravdy“

Přání otcem myšlenky, nebo triumf propagandy?


Češi mají obavy z Ruska, obraz Putina se blíží Stalinovi dí mainstream a když to říká mainstream, tak to je jistojistě pravda, protože náš mainstream je objektivní a vyvážený. Nebo že by to spíš zpráva o tom, co si lidé myslí, byla zpráva o tom, co si myslet mají, protože jak známo, stokrát opakovaná lež se stává pravdou? Ale co když se jí už stala, propaganda slaví triumf a Češi už si o Rusech skutečně myslí to, co si panstvo v Bruselu a Washingtonu přeje, aby si mysleli, aby byli ochotnější? Těžko říct, v reálném životě tak intenzivní antirusismus, jaký je prezentován v médiích, neregistruji, ale zároveň je pravda, že lidé, kteří se Ruska zodpovědně bojí a nenávistí k Rusům a pohrdáním vším ruským si léči své mindráky, také nejsou výjimkou a přibývá jich spolu s tím, jak s propuknutím ukrajinské krize začala média proti Rusku štvát. Nejsmutnější je, že takovéto „zprávy“, které by se mohly objevit v podstatě kdykoliv, když už někdo považuje za nutné jimi kontaminovat veřejný prostor, se objevují právě nyní když si připomínáme 70. výročí osvobození od nacismu a bylo by na místě si naopak připomenou úlohu a zásluhu Ruska, respektive SSSR, na porážce nacismu. Ale možná je to právě proto, abychom lépe zapomněli a snáze přijali novou verzi historie, ve které bude Sovětský svaz okupantem a Třetí říše osvoboditelem.

Česká tabuvize


Česká televize je tabu. Nevěříte? Tak zkuste veřejně zapochybovat o tom, zda dobře plní svoji veřejnoprávní funkci, či podpořit myšlenku, že lidé nespokojení s kvalitou její produkce by mohli mít možnost přesměrovat své koncesionářské poplatky jinam, a hned se dozvíte, že se vašimi invektivami představujícími bezprecendentní útok na nezávislost veřejnoprávní televize tato zastrašit nenechá. A máte to. O České televizi se totiž nepochybuje, Česká televize se nekritizuje, Česká televize je tabu.

A pokud o tom, jak plní své veřejnoprávní poslání pochybujete, tak nerozumíte ani svobodě, ani demokracii, o lidských právech nemluvě, a bůh ví, jestli nakonec nejste nějaký ten Putinův agent. Českou televizi přece nemůže hodnotit nějaká lůza z ulice jenom proto, že si ji platí. Existence veřejnoprávního média financovaného de facto z daní je samozřejmě zcela v pořádku, ale co v pořádku není, to je nekritizovatelnost a nezpochybnitelnost práce takového média.

Přitom jsou to zejména veřejnoprávní média, která by měla být pod přísnou kontrolou veřejnosti. Celé veřejnosti, ne jen několik elitářských rad. A proč by ta kontrola nemohla probíhat třeba zrovna přes ochotu platit koncesionářské poplatky? Kdejaký invalida musí obstát na trhu, jinak má smůlu a skončí v exekuci pod mostem, tak proč by zrovna Česká televize měla být chráněna před nutností obstát v konkurenci? Protože poskytuje veřejnou službu? Ale neměla by to tedy být v tom případě veřejnost, kdo rozhodne o tom, zda ji skutečně poskytuje a v dostatečné kvalitě?

Česká televize potřebuje kritiku jako prase drbání, tedy alespoň v případě, že se nehodlá spokojit s rolí tlampače režimní propagandy, který koncesionářské poplatky potřebuje především na nemravné bonusy pro svého ředitele, protože výroba kritického, vyváženého a pluralitního obsahu ji nezajímá a nikdo ji po ní ani nechce. Ale měl by chtít.

Kde je Írán?


Kde je vlastně Írán? Kampak se nám ten čerchmant poděl? Nemyslím na mapě, tam je pořád tam, kde je už tisíce let od dob Persie, myslím v médiích. Určitě si pamatujete, není to přece tak dlouho, co byl Írán jako strašlivý přízrak v médiích snad každý den, každý den nám líčili, jak se na nás ta krvelačná bestie hodlá vrhnout a jak Írán vyhrožuje, že nás zničí, Izrael dvakrát denně, USA třikrát do týdne a nás ostatní alespoň jednou za měsíc, k čemuž mu měli dopomoci jakési superrakety, který už už startovali a jestli nebude válka proti Zlu (rozuměj Íránu), nebo alespoň radar v Brdech, tak i odstartují. Válka není, radar není, nejsou ani ty rakety a není ani ten Írán. Zmizel, jako kdyby nikdy ani neexistoval, občas se někde mihne, ale už to není ten monstrózní nepřítel, se kterým se musíme co nejdříve pustit do krutého a krvavého křížku. Proč ta změna, co se stalo? Změnila se realita, nebo zadání pro média?