Rubrika: Res politica

Když jde o NATO, musí jít zákony i ústava stranou


Vysílání vojáků do misí odporuje ústavě, zjistili poslanci. Běží to tak už kolik let, ale tentokrát se zákonodárci rozhodli k tomu postavit čelem a změnit – ústavu.  No ano, pokud nějaký zákon nebo dokonce sama ústava překážejí NATO, tak se v horším případě ignorují a v tom lepším změní. Že by se snad měly zákony dodržovat a přehodnotit náš vztah k NATO tak, aby byl v souladu s ústavním pořádkem republiky, to našim poslancům snad ani na mysl nepřišlo.

Pokračovat ve čtení „Když jde o NATO, musí jít zákony i ústava stranou“ →

Američané přijíždějí a odjíždějí, ale Čecháčci zůstávají


Američtí „dragouni“ přijeli a zase odjeli a to, co tu po nich zůstalo – tu muselo být už před tím, jen to teď vyhřezlo na povrch v celé své nahotě. Myslím tu nezvladatelnou potřebu Čechů manifestovat svoji loajalitu k momentální vrchnosti a žít z její blízkosti. Tak, jako byli před pár sty lety Češi u vytržení, když jejich provinčním zapadákovem náhodou projížděl dobrotivý mocnář, a vyprávěli si o tom dojatě ještě po letech, tak jako před pár desítkami let chodili nadšeně do prvomájového průvodu (po tom, co jsem v posledních dnech viděl, mne nikdo nevymluví, že chodili sami a rádi a nikdo je nutit nemusel), tak se teď srotili kolem amerických obrněnců, jásali, mávali a dojímali se a největší rozdíl proti slávě při průjezdu císaře pána byl v tom, že se s nimi mohli díky technickému pokroku i vyfotit.

Pokračovat ve čtení „Američané přijíždějí a odjíždějí, ale Čecháčci zůstávají“ →

Oblbuj mě mamko, dokud jsem já Janko. Až já budu Jano, nezblbneš mě mámo.


Znáte Mateřídoušku, ten časopis pro děti? Určitě znáte, vycházela už když jste byli děti. Tak teď v té Mateřídoušce vychází takový ten detektivní komiks, kdy mají děti přijít na to, jak byl pachatel odhalen, (něco na způsob detektiva Štiky z Ohníčku), Suri-Kata detektivové s.r.o. se to jmenuje, nebo tak nějak. A schválně, jestli uhodnete, jaké národnosti byl v posledním díle padouch a jak byl odhalen?

Pokračovat ve čtení „Oblbuj mě mamko, dokud jsem já Janko. Až já budu Jano, nezblbneš mě mámo.“ →

Chabá naděje na mír, který nikdo nechce


Reálné dopady dohod z Minsku z minulého týdne ani zdaleka neodpovídají mediálnímu pokrytí, jimž se jim dostalo, a nasazení, s jakým je politici vyjednávali. Bohužel se k tomu nedá říct nic víc, než: „To se dalo dalo čekat.“ Dalo se to čekat už podle toho, že pod minskými protokoly nebyl podepsán ani prezident Ukrajiny jakožto jedné ze stran, jíž se týkají, ani představitelé Německa, Francie a Ruska, kteří by je svojí autoritou mohli garantovat. Otázka je, nakolik politici v Minsku skutečně chtěli mír, když nebyli ochotni umazat se odpovědností za dohody, které vyjednali?

Pokračovat ve čtení „Chabá naděje na mír, který nikdo nechce“ →

Nechci válku


„Nechci válku!“

Ještě před pár lety by mě nenapadlo něco takového vůbec psát, prostě proto, že to je něco tak samozřejmého, že to není třeba říkat, protože to každý musí vidět stejně. Jak se ukázalo, tak nemusí. Nevím, jestli se svět opravdu tak moc změnil, nebo jestli jsem byl jenom naivní, ale skutečnost je taková, že válka už je opět „pokračováním politiky jinými prostředky“, rovnocennou, a pro některé evidentně i preferovanou a vítanou, alternativou k diplomacii. Už opět se o válce hovoří jako o něčem normálním, asi jako je zvyšování daní nebo chřipková epidemie, a zděšení z války se vytrácí paradoxně s tím, jak se válka blíží k našim hranicím. Místo hledání způsobů, jak se válce vyhnout, se lidé předhánějí v hledání důvodů, proč válčit.

Pokračovat ve čtení „Nechci válku“ →

Svíčka proti TTIPu


Strašili nás Řeckem a budou nás s ním strašit znova. Budou nás strašit Španělskem. Strašili, straší a budou nás strašit Ruskem, islámem, odbory, daněmi, sociálním státem… téměř vším, co si dovedete představit, jen o jednom, čeho bychom se měli skutečně bát, protože to ohrožuje naše svobody a hodnoty, na které jsme si tak zvykli a považujeme je za samozřejmé, že si jich už ani nevážíme, se téměř mlčí, a když už nějaké to slovo probleskne, namlouvají nám – a někteří tomu rádi a oddaně věří, to si zase nenalhávejme, že ne – že až to přijde, přijdou s tím jen samá pozitiva a sociální jistoty a pokud nenastane ráj na Zemi do dvou dnů, tak do roka určitě. Slibují, pěkně zpívají, ale tají, tají, tají. Co? Přece tzv. Transatlantické partnerství pro obchod a investice mezi USA a EU, zkráceně TTIP,

Pokračovat ve čtení „Svíčka proti TTIPu“ →

Mlčenlivost chrání nás


Při svém brouzdání po úřední desce pražského magistrátu jsem objevil další perličku – dokument SMHMP 1074957_2012.pdf. Magistrát v něm jakémusi panu Lukešovi sděluje, že jeho žádosti z roku 2012 o „sdělení výše platu a výše odměn jednotlivých vedoucí odborů a ředitele Magistrátu hlavního města Prahy a dále pak o sdělení důvodů jednotlivých odměn v uplynulých dvou letech,“ podanou podle zákona o svobodném  přístupu k informacím, definitivně nevyhoví a na 13 stranách hutné úředničiny vysvětluje, proč nechce a nemůže daňovému poplatníkovi říct, jak jsou jeho daně využívány.

Pokračovat ve čtení „Mlčenlivost chrání nás“ →

Vánoční lament


Tato země nevzkvétá, jediné, co tu kvete, je blbost. A jestli přece tu a tam maloučko povykvete, rozhodně kvete pod své možnosti. Nemůže za to žádná přírodní katastrofa, žádný vnější nepřítel, žádná nepřízeň osudu, ale jen a pouze svobodná vůle jejích obyvatel, kteří se rozhodli, že místo toho, co je spojuje, budou hledat to, co je rozděluje, že nebudou hledat způsoby, jak žít v míru, ale důvody, proč vést válku. Zatím jen válku slov, ale podle všeho by se neštítili ani té skutečné. A proč? Protože si pletou svobodu se svévolí, slušnost s nesmiřitelností a zásadovost s neústupností, protože propadli bludu, že nemají nic společného, že jeden druhého nepotřebují, že ostatní lidé jsou jen nekalá konkurence a kořist. Pokud vám to připomíná starozákonní legendu a Babylonu, tak ta podobnost není náhodná, až na to, že příčinou dnes není rozmar kteréhosi boha, ale jen a pouze obyčejná lidská blbost a schopnost zneužívat a být zneužíván. Ale proto také není tato poznámka pesimistická, jak by se mohlo na první pohled znát, ale navýsost optimistická – je-li totiž něco jen naše naše vlastní hloupé rozhodnutí, můžeme to změnit. Nebude to snadné, vlastně je to jedna z nejtěžších věcí na světě, ale je to možné. Máme to ve svých rukou, nejdřív to ale musíme dostat do svých hlav a nahradit tím ten svinčík, který tam máme teď.

Z pacienta zákazníkem snadno a rychle


Už dobře půl roku, a možná i o něco déle, se na úřední desce pražského magistrátu objevují dokumenty nadepsané Oznámení o ukončení poskytování zdravotních služeb (např. [1] [2] [3], měl jsem jich v záložkách mnohem více, ale většina jich už není k nalezení, magistrát je z nástěnky zřejmě po nějaké zákonné lhůtě stáhl a i tyto tři nejspíše časem zmizí), které  mají jedno společné: oznamují, že ke dni „D“ ukončuje MUDr. Pan Doktor poskytování zdravotních služeb a ode dne „D+1“ hodlá v jejich poskytování pokračovat MUDr. Pan Doktor, s.r.o. (občas nějaká jiná firma, zcela výjimečně jiný lékař a snad v jediném případě bylo poskytování zdravotních služeb ukončeno bez náhrady).

To může znamenat jediné: lékaři z nějakých důvodů, a není zase až důležité z jakých, převádějí své soukromé praxe na firmy. Bezprostřední dopady na zdravotní péči taková změna zřejmě nebude mít žádné, ale to ještě neznamená, že je bezvýznamná – dochází zde totiž k zásadní kvalitativní změně vztahu lékaře a pacienta ze vztahu člověk-člověk na vztah zákazník-obchodník, tedy komercionalizaci zdravotní péče a komoditizaci zdraví jako takového.

Zatímco totiž na lékaře lze apelovat jako na člověka, na jeho soucit a svědomí, a požadovat od něj ošetření i v situaci, kdy pacient nebude z komerčního hlediska zajímavý, od firmy nikdo nic takového rozumně požadovat nemůže, účelem firmy je podnikat a generovat zisk, nikoliv léčit a poskytovat zdravotní péči (to může být prostředek, ale není to účel její existence). Pomalu, plíživě, ale zřejmě nezvratně se zdravotní péče mění z veřejné služby na soukromý byznys. Zřejmě i s tím rizikem, že vám firma vypoví smlouvu, když na vás přestane vydělávat.